Potkani a krysy: Jejich přítomnost nejednou pozměnila historii lidstva

Kosmopolitní tvorové

Předtím, než se připojili k člověku, žili potkani a krysy ve velkém areálu kolem Středozemního moře, na Blízkém východě, v Indii, jihovýchodní Asii, Číně, Japonsku a v Austrálii. Tím, že následovali člověka, se stali téměř kosmopolity. Nejvýznamnější druhy, které spojily svůj osud s člověkem a sledovaly ho na souši i na lodích, jsou potkan (Rattus norvegicus), krysa (Rattus rattus) a krysa ostrovní (Rattus exulans). Jejich kosti nacházíme vedle kostí lidí z doby kamenné, zatímco živí hlodavci pobíhají po všech moderních metropolích civilizovaného světa. V Kalkatě i New Yorku nalezneme celé areály ovládané těmito příživníky, kteří sdílejí s člověkem rodinné i činžovní domy, okupují stoky, sklady, obchody i nemocnice.

Morové epidemie

V 6. století měli potkani a krysy na svědomí vznik epidemie moru. Možná, že k tomu došlo už dřív, ale historie o tom mlčí. První ze tří obrovským epidemií, či spíše pandemií, se přehnala přes Arábii, Egypt a postihla Římskou říši za císaře Justiniána. Potom postupovala Evropou dál na sever až do Británie a Irska. Druhá a nejhroznější ze všech známých morových pandemií začala kolem roku 1330 a v následujících desetiletích krutě vyvrcholila v Evropě, když předtím po sobě zanechala neodhadnutelný počet mrtvých ve vylidněných osadách a městech Asie. Zděšení Evropané nejprve viděli v ulicích svých měst umírat krysy a pak „černá smrt“ vztáhla ruku i na ně. Intenzita moru různě klesala i stoupala, až nakonec vyvrcholila velkou morovou ranou v Londýně roku 1665. Třetí pandemie se rozšířila z Číny a až do konce druhé světové války jí padlo za oběť 11 milionů lidí. Poslední záchvěvy této nemoci se ještě občas projevují v Jižní Americe i jinde.

Potkani a krysy jsou ale přenašeči i mnoha dalších nemocí. Mohou nakazit infekčními chorobami lidi i domácí zvířata, a to svým kousnutím, výkaly nebo znečištěním potravin. Jejich prostřednictvím se šíří leptospiróza, trichinelóza, krysí skvrnivka, tularemie, břišní tyfus a řada dalších nemocí. Potkani a krysy hostí blechu morovou (Xenopsylla cheopis), která na člověka přenáší baktérii zvanou Pasteurella pestis, původce dýmějového a plicního moru.

Potkan

Nikdo přesně neví, kdy se potkan přimkl k člověku. Potkan je mohutně stavěný, má krátké boltce a ocas kratší než tělo. Dosahuje hmotnosti 500, výjimečně 600 g. Jeho tělo je dlouhé 25 i více cm. Vyhovuje mu život na zemi i pod zemí, hrabe si nory v hnoji a hromadách odpadků, je doma ve stokách, budovách, stájích i skladech. Potkani jsou zpola vodní  zvířata, a tak se snadno přizpůsobili životu u řek, kde loví obojživelníky a vodní ptáky.

Populace potkanů může ve vhodném prostřední růst velmi prudce. V ptačí rezervaci na ostrově Nooderoog vzrostla na zhruba 15 tisíc jedinců na ploše pouhých 15 hektarů a zcela tam vyhubila ptáky. Potkani lovili dokonce i racky.

Říje samice trvá pouhých šest hodin, ale během ní může kopulovat až pětsetkrát, s různými samci. Její březost trvá 22 – 24 dní a vrhá průměrně osm mláďat. Potkan může mít až pět vrhů do roka. Mladí potkani rychle dospívají, už tříměsíční samci a jen o něco starší samice se mohou pářit. Tím, že o vrhy pečují i jiné samice, nejen pouze matka, velká většina mláďat přežívá.

Krysa

Krysa má tělo kratší, asi do 23 cm, a je štíhlejší než potkan. Ocas má delší než tělo a ušní boltce větší než potkan. Dospělý samec váží asi 250 g. Populace krys jsou v dnešních dobách mnohem menší než dříve. Dnes jsou krysy nebezpečné zejména pro obyvatelstvo tropů. Sežerou takové množství hodnotných potravin, že se jim nevyrovná žádný savec, snad jen několik druhů hmyzu.

Témata článku

Doporučujeme