Čachtická paní – vypráví se o ní mnoho různých věcí, podle všeho byla kupříkladu v opojení při mučení dívek

Zásah

Psal se rok 1610 a hrabě György Thurzo, uherský palatin, nejvyšší dvorský úředník a zástupce panovníka u soudu, právě se svými vojáky obsadil hrad Čachtice. Kolem paní tohoto sídla v Horních Uhrách, dnešním Slovensku, se šířily strašlivé zvěsti, ale ani on nečekal takovou hrůzu, které byl svědkem. V temném sklepení narazili na hraběnku, které z rukou kapala krev, jenomže ne její vlastní. Vojáci dále objevili mrtvá těla mladých dívek, a tak se zprávy o mnohonásobných vraždách provázených hroznou krutostí potvrdily.

Kým byla?

Alžběta Báthoryová se narodila roku 1560 do jednoho z nejurozenějších rodů v Uhrách. Byla nejen velmi bohatá, ale také velmi krásná – dokonce se říkalo, že to byla jedna z nejoslnivějších krásek v celých Uhrách. Nápadníků byla celá řada a v roce 1575 se mladinká dívka provdala za hraběte Ference Nádasdyho – tomu během manželství postupně porodila pět dětí, dvě z nich zemřely v útlém věku.

Víme také to, že Alžběta patrně trpěla epilepsií, existují i domněnky, že se u ní projevovala homosexuální orientace. Prý jaksi tíhla k „mužské roli“, proto ráda nosila převážně mužské oblečení a lovila. Své násilnické sexuální představy však ze začátku držela na uzdě, teprve později je začala uskutečňovat, a to výhradně na ženách.

Manžel zřejmě o ženině sadismu věděl a není vyloučeno, že sám trpěl podobnými sklony. Tvrdé zacházení s poddanými bylo v té době v Uhrách běžné, a tak drastické tresty, které udělovala hradní paní, nebyly pojímány jako projev psychicky narušené osobnosti. Navíc – během manželství nedocházelo zřejmě k těm největším hrůzám, ty se začaly dít po manželově smrti v roce 1604.

Železná panna

Známá je pověst o tom, že se hraběnka koupala v krvi mladých dívek, protože věřila, že ji to omladí. Za tím účelem měla být zkonstruována „železná panna“. Ve chvíli, kdy se dvířka panny zavřela, probodly tělo dívky stovky železných hrotů, krev se zachycovala a vedla do hraběnčiny koupací vany. Prý takto usmrtila 650 panen. Mýtus ale asi odvádí pozornost od hlavního motivu jejího jednání – sadismus se připisoval tehdy hlavně mužům, proto se Alžbětina krutost zdůvodňovala marnivostí. Její jednání se ale zakládalo více než na marnivosti zřejmě na radosti z bolesti druhých.

Alžběta byla bohatá, jak již bylo výše uvedeno, a vlastnila mnoho hradů a zámků. Mučila všude, ale Čachtice přece jen vynikaly. Pod hradem vedla síť tmavých podzemních chodeb a vězeňských kobek.

Mizení dívek

Alžběta se obklopovala neustále zástupem mladého ženského služebnictva, děvčata u ní přebývala v takzvaném gynaeceu, části hradu určené pro ženské obyvatelstvo. Z nich si vybírala stále nové a nové oběti.

Nejednala ovšem sama, měla pomocníky. Byl to János Ujváry alias Ficzko, dvorní trpaslík a pacholek, který byl v hraběnčiných službách od deseti let. Pomáhal lákat dívky do služby, zúčastňoval se mučení a pak pohřbíval těla. Dalšími pomocnicemi byly: Ilona, vychovatelka tří dcer, a Dorota Szentésová.

Na hradě se o mučení vědělo. Hraběnka dívky zpočátku jen trápila a bičovala, zanedlouho však překročila mez vraždy a dívky začaly záhadně mizet beze stopy. Rodičům bylo oznámeno, že buď utekly s milencem, nebo zemřely na nějakou chorobu.

Vše prý mělo probíhat tak, že do podzemí nalákala hraběnka dívky pod záminkou, že potřebuje jejich služby, tam však byly spoutány a mučeny, až krev stříkala a Alžběta byla jako v opojení. Když byla zima, vyvlekly služebnice ještě dívky ven, kde je polévaly vodou, až umrzly.

Soud

Jak je možné, že jí to procházelo šest let? Jako příslušnici vysoké aristokracie by jí nikdo nevyčítal pár zmizelých služebných, taková byla doba. Jenomže ženského osazenstva ubylo natolik, že se začaly shánět dívky z okolí. Nakonec byly unášeny. Určitá hranice již byla překročena, úroveň vraždění dosáhla takové míry, že roku 1610 zasáhly úřady.

V roce 1611 došlo k procesu. Služebné, které se na zločinech podílely, čekala poprava, Alžběta vyvázla, byla však až do své smrti v roce 1614 internována na čachtickém hradě.

Témata článku

Doporučujeme