Jedná se již o 18. ročník stavění pískových soch na náplavce řeky Otavy u Kamenného mostu v centru Písku. Novodobý projekt města Písku tak dosáhl symbolické dospělosti. „Pod záštitou firmy Ice Event pětici obřích soch zrealizovali sochaři Marian Maršálek a Josef Faltus. Ztvárnili příběh voroplavby počínající kácením stromů v zimě a vázání vorů po samotnou plavbu, zastávku v plavecké hospodě a odevzdání voru s nákladem v cílovém místě,“ sdělila Edita Kučerová z odboru školství a kultury.
Staňte se členy FB skupiny Život v Jihočeském kraji a žádná zpráva z kraje vám neunikne. Sledujte nás na sociální síti X, kde pro vás připravujeme plejádu pestrých zpráv.
Otevření výstavy nových pískových děl proběhne v pátek 17. května od 14:00 hodin za účasti zástupců města Písku, autorů soch, ale také „vorařské obce“. Čestným hostem vernisáže bude paní Anna Husová (narozena 1938), sestra donedávna nejstaršího voraře v Čechách Václava Husy (1930–2021) a dcera vrátného Vojtěcha Husy (1908–1997), se synem Václavem. Dále budou přítomni zástupci svazu VLTAVAN ČECHY, který sdružuje spolky (Praha, Davle, Štěchovice, Purkarec) udržující tradici voroplavby. Tento svaz je členem Mezinárodní vorařské asociace a spolu s kolegy z Německa, Polska, Rakouska, Lotyšska a Španělska úspěšně nominoval vorařství na zápis do Seznamu nemateriálního kulturního dědictví UNESCO (2022).
Návštěvníkům bude od otevření galerie pískových soch do září 2024 nad náplavkou řeky k dispozici také turistický informační stánek, ve kterém budou k dispozici trhací mapy města a okolí a informace o probíhajících akcích a další aktuální nabídce. „Tato akce je součástí prvního dne festivalu pro děti Pískoviště. Na nedalekém Výstavišti je i letos postavené obří venkovní pískoviště. Na plochu ve tvaru kříže o ploše sto jedenáct metrů čtverečních v pátek 17. května dopoledne postaví své pískové pyramidy písecké školky. Toto pískoviště je již nyní volně přístupné veřejnosti,“ uvedla Edita Kučerová.
Historie vorařství
Během zimní přestávky plavci pracovali jako lesní dělníci a věnovali se kácení stromů. Po poražení stromy v lese odvětvili, zbavili kůry, vysekali do nich „ušení“ a převezli je k řece na vaziště. Na konci března se na vazištích klády svalovaly do vody a z nich se vázaly jednotlivé vorové tabule, které se posléze spojovaly do vorového pramene. Plavba vorů ze střední Otavy do Prahy trvala zpravidla 3–4 dny. Během sezóny od Velikonoc do zimy zvládli plavci 20–25 „rázů“ (plavba s návratem).
Pramen byl řízen a dohlížel na něj „vrátný“, nejzkušenější plavec a držitel patentu pro daný vodní tok. S ním pluli 2–3 stálí plavci a jeden příležitostný, který se po splutí obtížnějšího úseku Otavy vracel zpět ze Zvíkova na kole. Na vorech se také přepravovalo zboží, jako bylo stavební a palivové dřevo. Příležitostně se vozili „cestující“, především hokynáři se svým zbožím nebo výletníci.
Podél toku se nacházela řada plaveckých hospod, kde si plavci mohli odpočinout a občerstvit se nebo přespat. Po dokončení plavby v Praze se plavci vraceli zpět domů do jižních Čech. Chodívali pěšky, později jezdili na kole či vlakem.
zdroj: mesto-pisek.cz
