Strakonický hrad: Většina tajemných pověstí se točí kolem hradního kostela

30. 5. 2024, 08:13

Hrad nad soutokem Otavy a Volyňky byl založen rodem Bavorů v 1. polovině 13. století. Je to jeden z nejstarších hradů v Čechách. Postupně se dostal do vlastnictví johanitů, kteří jej přeměnili na své řádové sídlo – komendu.

Johanité

Rytíři sv. Jana Jeruzalémského, zkráceně johanité, později maltézští rytíři, jsou starobylým rytířským církevním řádem. Řád vznikl v 11. století a jejich úkolem bylo starat se především o poutníky do Svaté země. Jakožto rytířský řád ovšem šířil křesťanství nejen slovem, ale i mečem.

Historie spojená s hradem

Bavor I. ze Strakonic, prý účastník jedné z křížových výprav do Svaté země, v roce 1234 daroval řádu johanitů polovinu strakonického hradu s kostelem. Rod Bavorů postupně upadal, zatímco johanité naopak vzkvétali – a bohatli. Začaly neshody s Bavory, které byly rozřešeny roku 1402, kdy převor johanitů Jindřich z Hradce koupil také druhou část hradu i panství, a tak se Strakonice dostaly definitivně do rukou řádu.

Rumpál

Nespornou dominantou strakonického hradu je Rumpál, raně gotická věž s břitem a ochozem na krakorcích, vysoká 31 metrů. Jméno jí zůstalo podle rumpálu, s nímž kdysi spouštěli vězně na dno hladomorny, odkud však již nebylo úniku. Dnes lze vystoupat na ochoz věže. Druhá věž hradu se jmenuje Jelenka – ta bývala dějištěm hostin po úspěšných lovech na jeleny.

Staňte se členy FB skupiny Život v Jihočeském kraji a žádná zpráva vám neunikne.

Sledujte nás na síti X, kde pro vás připravujeme plejádu pestrých zpráv.

Legendy

Většina tajemných pověstí se točí kolem hradního kostela sv. Prokopa. Kupříkladu se zde vypráví příběh o velmi marnivé a pyšné manželce pana správce. Nechala si dokonce zhotovit střevíčky z pšeničného těsta, z něhož se pečou hostie, a vyšla si v nich do kostela. Při pozdvihování odmítla pokleknout. Tu se ozvala rána, dlažba kostela se rozestoupila a paní se propadla do země. Jáma, která zde zůstala, nešla nijak zasypat. Převor řádu, který o neštěstí věděl, nařídil, aby našli za každou cenu někoho, kdo by se do jámy spustil.

Nakonec přivedli odsouzence na smrt a slíbili mu milost, jestliže se do jámy odváží. Když ho vytáhli zpět, popsal, že nešťastnice je na dně přikována k železnému sloupu, ale pro převora poslala pergamen se vzkazem.

ČTĚTE VÍCE: Archa úmluvy – poklad, který možná nemá být nikdy nalezen

Převor teprve na smrtelném loži prozradil, že paní přestane strašit, jakmile nad třetí hradní bránou vyroste jeřáb, z něhož se zhotoví dětská kolébka. Jeřáb tu skutečně rostl, avšak při opravě hradu v roce 1925 jej zedníci strhli. Jáma je sice dávno zasypaná, ale paní možná úpí pod dlažbou stále.