Sokol stěhovavý: Pokud útočí, mění techniku letu a jeho rychlost je smrtící

Je to výborný vzdušný akrobat

Je dokladem úspěšnému přizpůsobení se proměnlivému prostředí. Drobné poddruhy sokola stěhovavého pronásledují v pouštích rychle létající pěvce, kdežto velcí sokoli severních poddruhů si jako kořist vybírají i volavku, dropa malého či krkavce, a to je skutečně výkon pro ptáka, který neváží víc než 600-800 gramů.

Podsadité tělo, špičatá křídla, přilehlé peří a krátký ocasní klín, to vše přispívá k tomu, že sokol stěhovavý je jedním z nejlepších vzdušných akrobatů. Jako většina dravců i sokol létá krátkými, dost rychlými kmity křídel, a když pátrá po kořisti, využívá příležitostných vzestupných vzdušných proudů k elegantnímu plachtění vzhůru. Obvyklým letem dosáhne sokol rychlosti mezi 75 a 100 kilometry za hodinu, ale když útočí, zcela mění techniku letu a jeho rychlost je pak smrtící.

Zdá se, že zkušenost naučila sokola správnému náletu na hbitou kořist. Holub má sice dobrý zrak a díky pohyblivosti hlavy široké zorné pole, ale za hlavou má tzv. slepou zónu. Dobře registruje útočníka před a nad sebou i přímo pod sebou. Zrychlí pak let natolik, že ho většinou zanechá daleko vzadu. Sokol však útočí zezadu a zasáhne holuba dřív, než ten může zrychlit a odletět do bezpečí.

Rčení „má zrak jako sokol“ je pravdivé

Sokol stěhovavý je jedním z mála dravých ptáků, kteří loví létající kořist. Vyžaduje to sílu, odvahu a schopnost načasovat let přesně na zlomky vteřiny. Sokol se většinou vznese do značné výšky, aby měl přehled po svém lovišti. Jeho tmavé oči mají rozlišovací schopnost čtyřikrát až osmkrát větší než oko člověka. Sokol vidí barevně a jeho schopnost ostrého vidění je vynikající. Ne bez důvodu se říká „má zrak jako sokol“. Sokol si tak všimne téměř všeho, co se pohybuje. Když pozoruje prostor pod sebou, zrakem přelétá zem a pátrá po každém pohybu kořisti. Když ji pak uvidí letící někde hluboko pod ním, beze spěchu se přemístí nad její dráhu, kterou později přetne. Holub, který si nepovšimne drobné skvrny vznášející se vysoko nad ním, často pokračuje v nezměněném kursu a netuší, že se k němu střemhlav blíží dravec. Proti taktice konečného sokolího útoku není obrany.

Techniku náletu střemhlav využívá dokonale

Sokol složí křídla tak, že jejich vrcholy leží na okraji širokého ocasu, shrbí ramena a několika údery křídel natažených dozadu zahájí střemhlavý let, jehož rychlost často přesahuje 300 km za hodinu. Když se sokol dostane střemhlavým pádem několik metrů za ocas holuba, roztáhne křídla tak, že se jeho tělo ocitne téměř ve svislé poloze a přitom ho setrvačnost donese skoro na úroveň holuba. Tak sokol plně využije slepé zóny své oběti. Nakonec sokol nakloní pánev dopředu, natáhne silné nohy vpřed a dolů a zarazí pařáty do těla holuba.

Šok z nárazu ve velké rychlosti, z úderu nohou a proniknutí ostrých pařátů, jejichž sevření lze srovnat se stiskem ruky silného člověka, většinou uloveného ptáka okamžitě zabije. Tento způsob útoku umožňuje sokolovi plně využít svého tělesného vybavení i smyslových schopností. Nálet z výšky lze jen stěží postřehnout – to potvrdí každý pilot stihačky. Nálet střemhlav je útočná taktika, kterou sokol používá dokonaleji a rychleji než jiní ptáci. Část ornitologů je dnes přesvědčena, že jeho maximální dosahovaná rychlost je až 400 km za hodinu.

Sokol při náletu překonává velký odpor vzduchu, nepřestává však dýchat a okamžik útoku má vždy přesně načasovaný. Konečné zploštění dráhy náletu chrání sokola před zraněním. Kdyby jeho střemhlavý útok končil přímým nárazem na kořist, nohy by se mu zlomily pod vahou vlastního těla.

Dnes však na sokola při jeho nedostižném letu narazíme jen vzácně. V současnosti je na území naší republiky asi 70 hnízdících párů sokola stěhovavého.

Témata článku

Doporučujeme