Slečna Verneltová se aspoň po smrti mohla vracet na místa, která měla nejraději. Z jejího příběhu však běhá mráz po zádech

Strašidelná dáma se prostě prochází

První známkou toho, že s ní není něco v pořádku, bylo podle jednoho očitého svědectví její oblečení. Měla na sobě kabát s vysokým límcem s výložkami z modrého sametu. I ostatní části jejího oděvu byly velmi staromódní. Její zjev vzbudil zvědavost jednoho svědka. Když se k mladé dámě přiblížil, překvapila ho její nápadně bílá pleť a velmi světlé vlasy. Když ji dostihl, zamrazilo ho až do morku kostí. Měla v ten moment tvář umrlce!

Zdálo se, že si jí nikdo jiný nevšiml a nikoho nezarazil ani její zvláštní oblek. Ale hodně kolemjdoucích se mimoděk zachvělo, když se dostali do její blízkosti. V okamžiku, kdy se chystala přejít ulici, jakýsi starší pán, který právě vstoupil na chodník, prošel přímo skrze ni.

Pak vplula do lékárny, ale když tam svědek vstoupil, zjistil, že zmizela.

Kdo to může být?

Náš očitý svědek se dostal znova na tu samou ulici až po několika dnech. Byl to jeden z těch dnů, kdy se dešťová mračna celého světa shromáždí nad Edinburghem. Ten den byli všichni lidé na ulici oblečeni stejně – kromě oné dámy, která byla oblečena také úplně stejně jako předtím, a byla úplně suchá. Z toho lijáku se jí nedotkla ani kapka.

Náš očitý svědek se na ni chtěl ještě jednou zblízka podívat, tak přidal do kroku. Když kolem ní procházel, podíval se jí zpříma do obličeje. Tehdy až zavrávoral. Snažil se neomdlít, a tak ji ještě zahlédl, jak mířila dál kolem koňské drožky. Když se přiblížila ke koni, ten se začal vzpínat a vyrážel zvuky snad bolesti, snad strachu a hrůzy. Opět vstoupila do stejné lékárny.

Kdo byla ta dáma a proč vždy vstupuje do lékárny?

Prodala prosperující živnost

Odpověď na některé z těchto otázek se nakonec podařilo získat. V době, kdy bylo její oblečení podle poslední módy, tedy asi dvacet let předtím, patřil dům s lékárnou slečně Bosworthové. Dům zdědila, jinak byla švadlenou.

Jednoho dne se v místním deníku objevil inzerát, který tam podala slečna Jane Verneltová. Ta měla na Jiřího třídě krejčovský salon. Ten byl nyní na prodej – a za dosti vysokou částku. Slečna Bosworthová o něj projevila zájem, a když podle účetních knih zjistila, že je to prosperující živnost, která mezi své zákaznice počítá mnoho dam z vysoké společnosti, dohodly se obě švadleny na podmínkách koupě. Během jednoho týdne se stala slečna Bosworthová majitelkou.

Ovšem asi měsíc po předání se slečna Verneltová vrátila a vypadala velmi rozrušeně. Křičela, že chce vše koupit zpátky. Tehdy se jí druhá dáma snažila trpělivě vysvětlit, že to není možné. Jane Verneltová ale začala vyvádět jako šílená. Křičela a vřískala a zdálo se, že přišla o rozum. Slečna Bosworthová musela přivolat své zaměstnance. Po šest měsíců pak přicházela Verneltová každý den a pokaždé vyváděla – čím dál bláznivěji. Nakonec musela Bosworthová sáhnout k právním prostředkům.

Ubohá Jane byla zkrátka nemocná

Pak se dozvěděla, že Jane po mnoho měsíců trpěla onemocněním mozku a rozhodla se vzdát svého salonu na základě lékařského doporučení. Příliš dlouho odkládala své rozhodnutí, a když to konečně prodala, náhlá změna zřejmě urychlila její nemoc. Proto bylo její chování silně narušené.

Jane byla zbavena svéprávnosti a posléze zemřela. Ovšem i paní Bosworthová patřila k těm, kteří mají mimořádné psychické schopnosti, takže i ona vídala jejího ducha. V posledních letech Jane nikdo neviděl, jak se zdá, ale není jisté, jestli našla klid. Jestliže ale tudy budete kráčet a přeběhne vám mráz po zádech, dobře se rozhlédněte…

 

Témata článku

Doporučujeme