Přímorožec arabský byl málem vyhuben, věřilo se, že kdo jej uloví, získá nadlidskou sílu

Pravým domovem přímorožce je poušť

Přímorožec arabský (Oryx leucoryx) je středně velká, z větší části světlá antilopa s nápadně, dlouhými, lehce zahnutými rohy a podstatně kratšíma nohama, než mají její příbuzní přímorožec oryx a přímorožec šavlorohý, kteří žijí pouze na africkém kontinentu. Přímorožci užívají své rohy při rivalských soubojích samců a při obraně proti šelmám. Také si jimi a ostrými kopýtky vyhrabávají mělké pelechy pod keři, kde tráví nejžhavější hodiny dne. Přímorožci patří mezi ty výjimeční druhy velkých savců, jejichž domovem je pravá poušť.

Ulovit oryxe byla zkouška dovednosti

Ze všech lovných zvířat žijících v Arábii si arabští lovci nejvíc cenili právě přímorožce arabského (dále jen oryx). Věřili, že ten, kdo jej zabije, získá jeho úžasnou sílu, vytrvalost a odvahu. Místy se dokonce tvrdilo, že ten, kdo sní maso oryxe, získá nejen nadlidskou sílu, ale odrazí se od něj i kulky z nepřátelských pušek. A co víc, rohy oryxe byly odedávna považovány za symbol mužnosti. Není tedy divu, že početné kmeny žijící v poušti toužily získat kořist, která neunikla jen těm nejlepším lovcům. Stopovat oryxe mnoho mil pouští na hřbetě koně či velblouda a nakonec ho skutečně ulovit byla nepochybně tvrdá zkouška dovednosti, vytrvalosti a úsilí.

Dalo by se říci, že mezi beduínskými lovci a oryxem existoval přirozený vztah lovce a kořisti, a že se mezi nimi vytvořila i určitá rovnováha, která trvala ještě dosti dlouho po první světové válce. Teprve rozšíření moderních střelných zbraní lov oryxe značně usnadnilo. V třicátých letech už lovci vyhubili oryxe všude kromě pouště Nefúd mezi Jordánskem a Saúdskou Arábií a pouště Rub el-Chálí (říká se jí „prázdný kout“) na jihu země. Stále častější používání samopalů a vozidel s náhonem na všechna čtyři kola změnilo lov v masakr. Mezi těmi, kteří nesou hlavní vinu na hubení oryxe, jsou zahraniční zaměstnanci ropného průmyslu působící v okolí Perského zálivu.

Záchrana se podařila

Naštěstí se našli lidé, kteří k osudu oryxe nebyli lhostejní a byli odhodláni jej zachránit. Na začátku šedesátých let zahájila skupina ochranářů „Operaci oryx“, jejímž dlouhodobým cílem bylo zachránit zbytek divoce žijící populace a přemístit ji do bezpečnějšího prostředí. Celou akci naplánovala Společnost pro záchranu fauny (Fauna Preservation Society) a financovala ji Světová nadace pro ochranu divokých zvířat (World Wildlife Fund). Začala na podzim 1961 výpravou, kterou vedl major Ian Grimwood. Měl letité, bohaté zkušenosti s ochranou divokých zvířat, protože pracoval jako vrchní správce rezervací v Keni.

Výprava se dostala do nejzapadlejších částí Adenského protektorátu (nyní Jemen) a chytila tři oryxy, dva samce a jednu samici. Antilopy tehdy prošly karanténou v Isiolo v Keni a pak byly přemístěny do zoologické zahrady ve Phoenixu v Arizoně, v oblasti, jejíž životní podmínky zhruba odpovídají původnímu biotopu oryxů. Tato skupinka se stala jádrem světového reprodukčního stáda. Zoologické společnosti i zoologické zahrady v různých zemích projevily ochotu pomoci při záchraně oryxe. Londýnská zoologická společnost poslala do Phoenixu další samici a třetí brzy poslal kuvajtský emír. Král Saúd později poslal ze Saúdské Arábie ještě čtyři samce a pět samic chovaných v zoologické zahradě v Rijádu. První malý oryx se narodil v říjnu 1963 a ukázalo se, že dříve nepolapitelná antilopa se ve skutečnosti dá naštěstí poměrně snadno chovat v zajetí.

V roce 1975 žilo v zoologických zahradách v USA a na Arabském poloostrově již přes sto oryxů. V roce 1982 byli vypuštěni zpět do přírody v rezervaci Ománského sultanátu.

V Čechách je v současnosti chován oryx v Zoo Hodonín, na Slovensku je chován v Zoologické zahradě Bratislava.

Témata článku

Doporučujeme