Král Šalomoun měl své klady i zápory, příjezd královny ze Sáby k němu je však nejspíše jen legendou

Královna ze Sáby je nejspíše jen legendou

Známý je příjezd královny ze Sáby za tímto králem. Udělala velký dojem. Její karavana procházela ulicemi Jeruzaléma a zdálo se, že je bez konce. Velbloudi nesli poklady obrovské ceny – zlato, drahokamy i koření. Konečně průvod dorazil až k Šalomounově paláci, kde král napjatě očekával, kvůli čemu za ním královna ze Sáby vlastně přišla. Ta jej dlouho v nejistotě nenechala – slyšela prý o jeho moudrosti tolik, že se rozhodla, že jej podrobí zkoušce osobně. Připravila si mnoho záludných otázek a král prý všechny zodpověděl.

Když pak blíže poznala krále i zvyklosti panující na jeho dvoře, byla ohromena ještě více. Byla tak unešena, že je obdarovala zlatem a přidala takové množství koření a drahokamů, jaké v Jeruzalémě ještě nikdy nespatřili. A jak na to reagoval král? Starý zákon, který líčí celou událost, se v tomto ohledu vyjadřuje celkem mlhavě. Splnil jí každé přání, které vyslovila a navíc jí dal dary hodné krále Šalomouna.

Početné báje a legendy jsou konkrétnější. Vypráví se v nich, že královna nadále žila v Šalomounově paláci. Je to jistě krásný příběh – bohužel – zřejmě je to opravdu jen legenda.

Vládl obrovské říši

Podezřelé je už to, že tato královna nemá vlastně žádné skutečné jméno. Ještě větší váhu však má fakt, že Šalomoun vládl v Jeruzalémě v 10 st. př. Kr., zato říše Sába, která se nacházela v jihozápadní části Arabského poloostrova, je hodnověrně doložena až v období mnohem pozdějším, v 8. st. př. Kr.

Trocha pravdy však na celém příběhu je – už za Šalomounových časů skutečně existovaly obchodní kontakty mezi Palestinou a Arábií. V příběhu šlo ale především o to, aby se co nejvíce zdůraznila Šalomounova pověst moudrého, mocného a bohatého vladaře. Ve Starém zákoně se píše, že Šalomoun vládl nad všemi královstvími od řeky Eufratu až k zemi pelištejské a až k hranicím Egypta. To je přehnané, přestože Šalomoun podědil po svém otci, králi Davidovi, obrovskou říši. Na rozdíl od otce, který měl válečnické sklony, se ale Šalomoun zajímal spíše o umění, architekturu a vědy. Takže o některé z držav brzy přišel. Po jeho smrti se navíc říše rozpadla na dvě části a obdobím jeho vlády skončila vlastně velká éra starého Izraele.

Král měl své světlé i stinné stránky

O to silnější byly však proto snahy idealizovat staré dobré časy. Přitom měl král i své stinné stránky. V zájmu zajištění své moci odstranil několik svých bratrů a také některé staré stoupence svého otce Davida. Podle údajů ze Starého zákona měl téměř 700 hlavních žen a 300 žen vedlejších. Četné sňatky se ženami ze sousedních zemí byly součástí jeho politiky, ve vlastní zemi tím však vzbuzoval nelibost, protože cizí ženy s sebou přinesly také prvky z vlastních náboženství a tím se proviňovaly proti přísným kultovním předpisům Izraele. Dále se neštítil využívat nucených prací a mnoha svými velkorysými stavbami v Jeruzalémě a okolí a také ovšem svým rozmařilým vedením dvora ruinoval státní pokladnu.

Nutno ale zmínit i jeho klady. Byl to právě on, kdo Židům vybudoval v Jeruzalémě dávno vytoužený chrám. A na svou dobu byl zřejmě opravdu mimořádně moudrým člověkem, který se neustále vzdělával. Ve svém postavení krále a soudce vynášel „šalomounské rozsudky“. Jeden z nich vstoupil do dějin. Dvě ženy žily v jednom domě a obě přivedly téměř současně na svět syny. Jeden z nich však zemřel a ona žena vyměnila svého mrtvého chlapce za živého potomka druhé ženy a tvrdila, že je její vlastní dítě. Šalomounovo rozhodnutí znělo tak, že mají dítě rozseknout na dvě části a každá z žen odevzdat polovinu. Pravá matka se zděsila a raději chtěla dítě přenechat té druhé, která byla ochotna na návrh rozdělení přistoupit. V tu chvíli byl případ jasný.

 

Témata článku

Doporučujeme