Tomaso Albinoni byl plodným skladatelem
Albinoni složil více než 40 oper, řadu kantát, orchestrálních kusů i sonát pro sólové nástroje, největší věhlas si ale získalo jedno jediné dílo. Jeho majestátní Adagio g-moll se stalo jednou z nejznámějších melodií kánonu vážné hudby a jeho tóny zazněly i ve filmech tak rozdílných, jako byl Flashdance nebo Gallipoli.
Přesto se o tomto díle až do roku 1958 nevědělo. O jeho vydání se zasloužil muzikolog Remo Giazotto, uznávaný odborník na Albinoniho, který sepsal jeho životopis a katalogizoval jeho dílo.
Šťastná náhoda prý zachránila Adagio
Zdálo se, že Adagio shodou šťastných náhod přežilo ničivý požár. Před druhou světovou válkou byla většina Albinoniho rukopisných partitur uložena v Saské státní knihovně v Drážďanech. Město však bylo v roce 1945 vybombardováno a knihovna lehla popelem. Část Albinoniho písemností, zapůjčená jiným institucím, ale plamenům unikla.
Podle Giazottova podání vychází Adagio z fragmentu partitury, kterou se podařilo z drážďanského archivu zachránit a jež se mu po válce dostala do rukou. Fragment obsahoval část melodické linky a celý part pro basso continuo díla, jež Giazotto považoval za pomalou větu triové sonáty. Z tohoto nepříliš slibného materiálu vytvořil hudební kus, vydávaný pod titulem Adagio g-moll pro smyčce a varhany podle dvou témat a bassa continua Tomasa Albinoniho.
Když začala obliba Adagia růst, zdůraznil Giazotto svůj podíl na díle a nakonec tvrdil, že jde čistě o jeho skladbu. Původní partituru však nikdy nezveřejnil, a tak někteří kritici začali pochybovat, zda vůbec kdy existovala. Po jeho smrti v roce 1998 se objevil další přepis basového partu, jasně označený razítkem drážďanské knihovny, který potvrdil pravdivost Giazottovy původní verze.
Otázka autorství Adagia však zůstává i nadále otevřená. Je možné, že Giazotto zpočátku svůj podíl na díle skromně popíral, když však získalo na oblibě, toužil po náležitém uznání své práce. Snad až dodatečně dospěl k názoru, že ona složitá rekonstrukce, do níž se pustil, byla spíše jeho vlastní tvorbou, že původní fragment byl jen pouhým semínkem, závanem inspirace.
