V Ostravě se potýkají s nedostatkem pěstounů. Obavy kam s dětmi se stupňují

Chybí pěstouni

Krizi s nedostatkem pěstounů na přechodnou dobu popsala vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí ostravského magistrátu Lenka Honusová Russová: „Již koncem roku 2024 a v prvních týdnech letošního roku je viditelný nárust počtu dětí, kterým je potřeba zajistit pěstounskou péči na přechodnou dobu. V evidenci Moravskoslezského kraje je v tuto chvíli  zhruba 160 pěstounů na přechodnou dobu, kteří aktuálně pečují o 170 dětí.

Přechodná pěstounská péče je jen jedna s forem. Druhou je takzvaná dlouhodobá, kdy pěstouni pečují o dítě starší čtyř let, a rozhodují o něm v běžných záležitostech, snaží se udržovat i kontakt s biologickou rodinou dítěte. Vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví ostravského magistrátu Zdeněk Živčák popsal problematiku dlouhodobého pěstounství:”Co se týče dlouhodobé pěstounské péče, jsou v rámci kraje k dispozici asi čtyři desítky rodin, které jsou připraveny přijmout dítě do své péče.” Doplnil, že nepoměr zmíněného počtu 170 dětí v přechodné pěstounské péči a 40 rodin pro péči dlouhodobou, logicky vyvolávají obavy, jakým způsobem bude pro všechny děti mladší čtyř let zajištěn nový domov.

Starší děti, které svůj domov hledají, jsou dosud umístěny v dětských domovech.

Komu se hlásit jako zájemce o pěstounství

Mluvčí ostravského magistrátu Gabriela Pokorná uvedla, kam se zájemci o přechodné i dlouhodobé pěstounství mohou obracet: “ Zájemci o náhradní rodinnou péči v Ostravě se mohou obrátit na oddělení sociálně-právní ochrany dětí Magistrátu města Ostravy, kde jim sociální pracovnice vysvětlí celý proces a jeho podmínky.“ Doplnila, že v případě pěstounské péče zůstává rodičům rodičovská odpovědnost a vyživovací povinnost k dítěti. Pěstoun může uzavřít dohodu o výkonu pěstounské péče a na jejím základě získá podporu a pomoc při péči o svěřené dítě.

Lidé se mohou obracet na zaměstnance OSPOD se sídlem na Prokešově náměstí číslo 8, Ostrava, 1. poschodí:
Mgr. Šárka Bartoníčková, tel. 599 443 864, kancelář 174
Bc. Zuzana Konečná, tel. 599 443 839, kancelář 177
Mgr. Lenka Honusová Russová, kancelář 178

Příběh pěstounky Romany, která kvůli povodním přišla o dům

Paní Romana vychovala dvě dnes již dospělé děti a rozhodla se přijmout do péče i Adélku. Jak se přihodilo, že nyní se rodina rozrostla o další dvě dívky? Přestože nedávné povodně jí vzaly vše a ztrácela veškerou energii, podpora a důvěra děvčat ji postavila znova na nohy. Adélka, kterou přijala do pěstounské péče paní Romana před čtyřmi lety, je stále v kontaktu se svým dědečkem a pravidelně ho navštěvuje. Pěstoun tak vždy do svého života přijímá i rodinu svého dítěte.

Paní Romana má velké srdce, Adélce chtěla maximálně usnadnit novou životní situaci, a tak většinu volného času věnovala nejen jí, ale i jejím kamarádkám z dětského domova – v rámci hostitelské péče si na víkendy začala brávat sestry Nellu a Danušku. Jak se dnes již děvčata přiznávají, dělaly všechno možné, aby se do domova vracely co nejpozději. Postupně si všichni zvykli být společně a navázali citová pouta. Přestože paní Romana již byla bez partnera, rozhodla se přijmout do pěstounské péče i kamarádky Adélky, a i jim poskytnout stabilní a láskyplný domov.

Vše probíhalo podle plánu až do září 2024, kdy povodně zaplavily jejich dům až po střechu a statik rozhodl o jeho demolici. „Nezbylo nám vůbec nic. Přestěhovaly jsme se k synovi, ztratila jsem veškerou energii. Snažila jsem se dívkám vysvětlit, že budou mít větší jistotu a pohodlí v domově, že takto nemůžeme být spolu. Ale tak moc toužily mít ty své pokojíčky a být jako rodina, že mě to znova postavilo na nohy. S pomocí sociální pracovnice se nám podařilo získat dočasně obecní byt a příspěvky nadací, což mi pomohlo překonat nejtěžší období. Začala jsem zajišťovat nové bydlení pro nás všechny, měly bychom se už brzy stěhovat,“ říká paní Romana a Adélka dodává: „Myslely jsme, že dům po povodni vyklidíme a umyjeme, ale když nám řekli, že se musí zbourat, tak jsme se začaly s holkama bát, že budeme muset jít zpět do dětského domova. Ale máme tak úžasnou tetu, že zařídila vše, co bylo potřeba, abychom mohly zůstat s ní.“

Toto těžké období ještě více upevnilo vzájemná rodinná pouta i vztah syna s dívkami, od té doby se navštěvují téměř obden. V rozhodnutí přijmout děti do pěstounské péče hraje souhlas ostatních rodinných příslušníků důležitou roli.b„Syn byl z mého rozhodnutí původně v šoku. Ale jelikož jsme v té době spolu již nežili v jedné domácnosti, nebylo třeba jeho souhlasu. On je ale jako já, holky má rád a když je třeba, tak mi pomůže.“ Výchova dětí z dětských domovů vyžaduje pevné odhodlání, sílu a empatii. Děti si s sebou přináší prožitá traumata. Přestože tyto dívky vypadají spokojeně a neustále se chichotají, dozvíte se od nich, že přestože vlastní rodiče mají, pociťovaly více bezpečí v dětském domově a nyní jsou šťastné u tety Romany.

Dívkám to u paní Romany svědčí. Zlepšily svůj školní prospěch a mají s kým rozebírat nejen „holčičí záležitosti“, ale společně formují i představy o vlastní budoucnosti. V této domácnosti, dle vyjádření dívek, vyroste cukrářka, zdravotní sestra, kuchařka nebo číšnice. Paní Romana je vede k smysluplnému trávení volného času – věnují se sportu, hře na kytaru nebo kroužku dobrovolných hasičů. Zároveň mají služby na venčení pejska, který jim jejich péči vynahrazuje svým psím tulením.

 

Témata článku

Doporučujeme