Rozvod nebyl ve středověku častým jevem, ale i tak máme hned několik panovníků, kterým se podařilo ho dosáhnout

Velká láska Přemyslovi Otakarovi I. nevydržela

Přemysl Otakar I. se roku 1178 oženil s Adlétou Míšeňskou. Byli v podstatě příbuzní, neboť jejich předkové uzavřeli asi před 130 lety sňatek. Tehdy jim to nevadilo, Přemysl bojoval, Adléta žila u bratra v Míšni, postupně se mladým manželům narodily čtyři děti. Láska ale Přemysla časem opustila a po korunovaci českým králem si náhle vzpomněl, že jsou vlastně blízcí příbuzní, a Adlétu zapudil.

Pražský biskup mohl prohlásit jejich manželství za neplatné a Přemysl sám se roku 1199 oženil s mladší Konstancií Uherskou. Nejenže zavrhl Adlétu, ale i své děti z tohoto manželství. Politická situace se ale zkomplikovala a Přemysl musel vzít na krátký čas Adlétu zpátky. Konstancie ale roku 1205 porodila syna Václava (budoucí Václav I.) a Adléta Čechy opustila již napořád. Roku 1210 papež konečně souhlasil s rozvodem.

První manželka Přemysla Otakara II. byla o třicet let starší

Když bylo Přemyslovi devatenáct, oženil se roku 1252 s více než padesátiletou vdovou Markétou Babenberskou. Nešlo o manželství z lásky, šlo o Rakousy a Štýrsko, tedy babenberské dědictví. Když se ale stal českým králem, začalo mu vadit, že již mu nemůže dát dědice. Jelikož převážná část šlechty v Rakousku a Štýrsku již uznala Přemysla za svého vládce, rozhodl se rozvést.

Jeden z českých biskupů Přemyslovo manželství rozloučil, papeži to bylo oznámeno. A tak Markéta v říjnu 1261 opustila Prahu a už za týden se Přemysl oženil v Prešpurku (dnešní Bratislava) s Kunhutou Uherskou, vyhlášenou krasavicí. V dubnu 1262 vydal papež Urban IV. dodatečnou bulu, kterou manželství Přemysla a Markéty rozvedl – Markéta prý svým sňatkem porušila slib čistoty, který učinila, když po smrti prvního manžela vstupovala do kláštera.

Vladislav II. Jagellonský se oženil z lásky – ale až potřetí

Vladislav byl ve 20 letech, aniž by o to příliš stál, na dálku roku 1476 oženěn s teprve dvanáctiletou Barborou Hohenzollernskou, která již byla vdovou a měla velké věno. Toto manželství nebylo nikdy naplněno. Jakmile přišla Barbora o Hlohovsko, již nebylo podle Vladislava nutné trvat na manželství.

V roce 1490 si Vladislav vzal Beatrix Aragonskou, vdovu po Matyáši Korvínovi, uherském králi. Beatrix byla pověstná svou náruživostí, takže samozřejmě se svatbou souhlasila. Vladislav se do manželství opět příliš nehrnul, ale nakonec ustoupil uherským stavům, jedině takto mohl Uhry ovládnout. Beatrix však byla neplodná, to byla vážná překážka, navíc byl stále ženatý, neboť papež odmítl první manželství zrušit.

Vladislav dosáhl roku 1500 svého, papež Alexander VI. prohlásil za neplatná obě manželství – ostatně mu za to král velmi dobře zaplatil. Beatrix požadované odstupné nedostala.

V roce 1502 se Vladislav oženil potřetí, a to s Francouzkou Annou z Foix. Do ní se zamiloval a prožili šťastné, i když krátké manželství. Roku 1506 královna zemřela po porodu syna Ludvíka. Vladislav pro tuto ženu prý velmi truchlil, zůstaly mu však po ní alespoň děti – Anna a Ludvík.

Témata článku

Doporučujeme