Goethe a tajemné světlo: Co když mladý básník neviděl přírodní jev, ale něco, co se nemělo nikdy lidem ukázat?

Goethe vyráží na první velkou cestu

Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) je známý po celém světě – nejen díky svému literárnímu odkazu, ale i díky síti Goethe-Institutů, které nesou jeho jméno. Jen málokdo však ví, že jako mladík prožil setkání, které se vymykalo všemu, co považoval za možné.

V šestém díle rozsáhlého autobiografického díla Z mého života. Báseň i pravda popisuje Goethe svou první cestu z Frankfurtu do Lipska v roce 1768. Tehdy se vydal na studia, a netušil, že se mu po cestě přihodí cosi nepochopitelného.

Zažívá noc plnou deště a nepohody

Cesta vedla přes Hanau a dál krajinou, kterou Goethe dosud neznal. Déšť proměnil cesty v rozbředlé bahno, a tak byla jízda v dostavníku spíše utrpením než dobrodružstvím. Vlhké počasí se však mělo stát kulisou k podivnému výjevu, který se mu naskytl právě mezi Hanau a Gelnhausenem.

Když vůz stoupal do kopce, cestující raději vysedli a vydali se pěšky. Byla už tma, když Goethe náhle spatřil napravo od cesty v hloubce cosi, co popisuje jako „osvětlený amfiteátr“.

Uvidí světelný amfiteátr plný pohybujících se světel

„V trychtýřovitém prostoru blikal stupňovitě nad sebou bezpočet světel,“ píše Goethe. „Svítila tak silně, že nás oslepovala, a mnohá se pohybovala sem a tam, nahoru a dolů, do všech stran.“

Scéna působila jako živé divadlo, které nikdo z jeho společníků nedokázal pochopit. Když se později ptali kočího, ten jen neochotně zmínil, že poblíž se nachází starý lom zaplněný vodou. Zda to však bylo „pandemonium bludiček“, nebo snad společnost světélkujících bytostí, jak Goethe sám naznačuje, to už zůstalo nevyřčeno.

Hledá vysvětlení, ale žádné nenachází

Mladý básník musel brzy pokračovat v cestě, aniž by mohl úkaz blíže prozkoumat. Ve své knize jej popisuje jako „přírodní jev“, ale co přesně mohlo způsobit takovou podívanou? Světlušky se v Německu objevují od konce května do července, a Goethe – vzdělaný přírodovědec – by je nepochybně poznal.

Mohlo jít o optický klam, světelný odraz v mlze nebo dokonce o fosforeskující plyny nad bažinou? Anebo se Goethe stal svědkem něčeho, co by dnes mnozí označili za paranormální jev?

Zůstává hádanka bez rozluštění

Pojem pandemonium, který Goethe použil, pochází z Miltonova Ztraceného ráje – je to „sídlo všech démonů“. Snad tak chtěl naznačit, že světla v sobě měla cosi nepozemského.

Co tehdy skutečně viděl, zůstává záhadou. Možná šlo o hru přírody, možná o něco víc. Každopádně právě v těchto okamžicích, kdy se racionální rozum střetává s nevysvětlitelným, vzniká magie, z níž se rodí poezie.

Témata článku

Doporučujeme