Santiago de Compostela: Pouť do tohoto města je proslulá již celá staletí

Od počátku k poutím

Kolem roku 829 byl v Galicii objeven římský sarkofág s údajnými pozůstatky sv. Jakuba Většího (jednoho z dvanácti apoštolů) a od té doby se nejen zde začal rozvíjet světcův kult. Sv. Jakub, jeden z prvních křesťanských mučedníků, je považován za hlasatele evangelia ve Španělsku. Byl nakonec sťat. Po jeho smrti měli jeho přátelé uložit tělo na loď, která přistála údajně právě v Galicii.

Tak začalo období poutí

Sv. Jakub Větší (či Starší) bylo od 7. století považován za apoštola španělských států. Pouť vedla před Pyreneje údolím Roncevaux. K rozmachu poutí do Španělska přispěl také mocný Clunyjský řád, z jehož elity se vybíralo duchovenstvo pro kraje dobyté zpět od muslimů. Poutě zajišťoval finančně a získával pro ně vojenskou pomoc.

Původně drobná osada Compostela se stala na počátku 11. století městem – a v roce 1075  v ní byl zbudován románský kostel. Roku 1095 bylo město povýšeno na biskupské sídlo a prvním biskupem se tam stal člen Clunyjského řádu.

K ochraně poutníků a křesťanských krajů proti nájezdům muslimů bylo zřízeno několik rytířských mnišských řádů: Saint-Jacques-de-l´Epée nebo Santiago, dále Calatrava a Alcantara. Do Compostely se sbíhaly poutní cesty z celé Evropy. Čtyřmi středisky, jimiž procházely, byly Paříž, Vézelay, Le Puy a Saint-Gilles-du-Gard. Tzv. jacqueti putovali po čtyřech trasách, které se sbíhaly za Pyrenejemi v Puente-la Reina, kde se otvírala tzv. francouzská cesta.

Poutníci – jacqueti

Nosili odznaky z vyšívané látky nebo kovu v podobě štítu či korouhve. Dále rozjímali u svatyní a uctívali relikvie uložené v bohatě zdobených schránkách. V 18. století si poutníci kupovali tištěné listy s vyobrazením sv. Jakuba žehnajícího poutníkům a s textem písně, která se zpívala cestou. Poutník – jacquet – nosil dlouhý vlněný šat a klobouk s širokou střechou, na niž si našíval mušli, znak sv. Jakuba. Přes rameno nebo krk si zavěšoval mošnu, v níž měl svůj skromný majetek a zásoby na cestu. Opíral se o dlouhou poutnickou hůl, která mu umožňovala putovat po neschůdných cestách a sloužila k obraně.

Průvodce poutníků

Do Compostely se roku 1154 vypravil francouzský král Ludvík VII., a tak se pak stala proslulou po celé Evropě; její sláva vyvrcholila na konci 15. století a teprve v 16. století začala opadat. Tradice poutí se udržela až do našich dnů. Ve středověku byly takové dlouhé pochody obzvláště riskantní a namáhavé. Cesty se často měnily v pouhé stezky, mostů bylo málo a brody byly nebezpečné. Poutníci tak byli nuceni využívat služeb převozníků, kteří vždy nebudili důvěru.

Jídlo bylo třeba si vyprosit nebo koupit, podle toho, kolik měl kdo peněz. Občas se naskytla možnost přespat v některém z tzv. domů božích, udržovaných církví anebo i z milodarů veřejnosti.

Ve 13. století jistý Aymeri Picart, původem patrně z Poitou, napsal po návratu z Compostely „Průvodce poutníka“, který měl příštího cestovatele poučit o správných adresách, o místech, jimž je dobré se raději vyhnout, i o tom, jak je cestou třeba dbát o vlastní bezpečnost.

Zajímavost

Zajímavostí je, že proslulý brazilský spisovatel Paulo Coelho podnikl tuto pouť roku 1986 a popsal ji v díle Poutník. Tato cesta se mu stala inspirací k uvedenému románu, který je zároveň strhující výpovědí o potřebě najít svou vlastní cestu životem.

Témata článku

Doporučujeme