Rozhodnutí začít sportovat mívají mnohdy jepičí život. Jak to dělají ti, kterým sport vydrží až do důchodu?

Dodržováním tohoto hesla lze skutečně dokázat divy. Otázkou však je, jak dlouho a za jakou cenu. Někteří dokážou třeba za rok natrénovat na maraton, zhubnout vytoužených dvacet kilo a k tomu si odrovnat meniskus či jinou část těla. Jak sportují ti, kteří jsou i přes svůj pokročilejší věk v dobré kondici a s figurou, kterou by jim mohly závidět o desetiletí mladší ročníky?

Sportem k trvalé invaliditě?

Na první pohled se může zdát, že nejlepší šanci být do vysokého stáří fit a mít krásné tělo mají ti, kteří hodně, nejlépe závodně, sportují již od útlého mládí. Nebývá to však pravda. Tito lidé sportu v mládí obětují strašně moc, včetně vlastního zdraví. Je totiž potřeba dosahovat výkonů, takže nedoléčená zranění nebo různá onemocnění musí často stranou. Dalším problémem je jednostranná námaha. Hráči házené si vesele odrovnávají kolena, běžci kyčle, tenisté lokty. Samozřejmě, hodně může pomoci správně vedená regenerace a kompenzační zátěž. Jenže ani ta nedělá zázraky, navíc řadoví závodníci na ni prostě nemají. Výsledek? Dříve či později opotřebované tělo. Když pak dotyčný musí se sportem přestat, zpravidla dost přibere, protože chuť k jídlu zůstává, ale výdej se snížil.

Pravidelnost, všestrannost, žádné extrémy

Jak to tedy mají se sportem ti, kteří i v šedesáti či sedmdesáti vesele vyběhnou lovit své kilometry do polí, šlapou do pedálů nebo brázdí bazény a také s sebou netahají přebytečná kila? Jsou to zpravidla lidé, kteří se většinu života pravidelně a rozmanitě hýbali. Zároveň však nevystavovali své tělo extrémní zátěži, kterou by si ho zhuntovali. Většinou se tedy nejedná o závodní profesionály. Spíše typ lidí, kteří v létě vyrazí na kolo nebo na výšlap, v zimě zase na běžky nebo lyže. Do tohoto stavu se ovšem nedostanete ze dne na den.

Tady mě bolí a tam to křupe. S jakým sportem začít?

Je potřeba přihlížet ke svému věku, zdravotnímu stavu a také dosavadním zkušenostem se sportem. Pokud má někdo přes čtyřicet, permanentně se mu ozývají kolena a tu a tam se mu zablokuje páteř, pak asi nepůjde brázdit svahy a ani posilovna pro něj nebude pro začátek to pravé ořechové. Pro začátek úplně stačí začít chůzí – vynechat výtah, jít pěšky do obchodu a aspoň dvakrát za týden vyrazit na delší procházku. Jako velmi užitečné se ukazuje měnit tempo, a to jak v běhu, v jízdě na kole, tak u obyčejné chůze. Takže lehké tempo občas proložit zrychlením a rovinku převýšením, aby pěkně povyskočila tepová frekvence. Pohyb nemusí být nutně vždy jen o sportu. Skvělá je také práce na zahradě. Ale i tady platí, že pohyb má být rozmanitý. Rytí zahrady proložit třeba sekáním dřeva a hovorem se sousedem, přičemž posledně jmenovaná fáze by měla být nejkratší.

Takže pohybu zdar! Pohyb od gauče k přeplněné lednici a zpět se ovšem nepočítá.

Témata článku

Doporučujeme