Zřícenina hradu Pořešín: K hradu s bohatou historií se váže pověst takřka hororová

Historie

Byl založen Bavory ze Strakonic, konkrétně Bavorem II., zřejmě mezi lety 1270 – 1300, poprvé je uváděn roku 1312. Panství se nacházelo na důležité obchodní stezce z alpských zemí a jeho velikost byla značná. Roku 1315 daroval Bavor III. ze Strakonic část panství klášteru ve Zlaté Koruně. Páni ze Strakonic hrad vlastnili do roku 1317, kdy jej vyměnili s celým panstvím s bratry Přibíkem, Vernerem a Rackem za panství s hradem Vítějovice u Prachatic. Současní páni byli na rozdíl od pánů ze Strakonic pouze rodu rytířského – nebyl to však nějaký bezvýznamný rod, vždyť kupříkladu jejich děd Bruno z Újezda byl zakládajícím členem kláštera Zlatá Koruna a je uveden v listině hned za Přemyslem Otakarem II.

Navíc Přibík a Racek byli vysokými služebníky pánů z Rožmberka. Racek zemřel jako první, potomci Vernera zemřeli bezdětní a Přibík po sobě naopak zanechal velké množství dětí. Zemřel v roce 1348 a jeho syn Markvart I. z Pořešína se stal nejvýznamnějším členem rodu, dotáhl to až na hofmistra císařovny Alžběty Pomořanské. Nechal velkolepě Pořešín přestavět, takže se z něj stalo reprezentativní sídlo. Posledním pánem z tohoto rodu byl Markvart II., ale poslední zmínka o něm pochází z roku 1423 a jeho stopa končí. V roce 1433 je císařem Zikmundem přiznán hrad s panstvím Rožmberkům (Oldřichovi II.).

Rožmberkové ale hrad již v roce 1434 nechali pobořit, aby se snad nestal oporou kališníků. Nebyl však srovnán se zemí úplně, takže se nám dochovaly zříceniny hradu.

Hradba sídla byla plášťová a byla vedena lomeně, s ostrými hranami, což je u nás varianta poněkud neobvyklá.

Pověst takřka hororová

Hrad nepamatuje pouze rytířskou slávu, ale také na něm ulpěly stopy krve. Za panování jisté hradní paní raději lidé zavírali své dcery doma. Svoje sloužící paní krutě trýznila, takže se nocí nesl z hradu bolestný nářek a prý hlavně mladým dívkám záviděla jejich krásu.

Jednoho dne šla řezbářova dcera z nedaleké vsi sbírat do lesa klestí, ale přepadli ji zbrojnoši a odvlekli na hrad, kde byla hozena do podzemní kobky. Domů se již nikdy nevrátila a za několik dní se při hradní zdi objevila zkrvavená hlava, zavěšená za krásné dlouhé vlasy, které dívka měla.

Divíte se ještě, že zlá paní nenašla ani po smrti klidu a její duch bloudí v troskách hradu? Vysvobodit ji prý může jen člověk, který proutkem, který ona drží v ruce, sekne po velkém černém psovi, který má střežit hradní poklady.

Kde se tato hrůzostrašná pověst vzala, a která z hradních paní to byla, nevíme. Není to také jediná krvavá legenda.

Hovoří se též o loupeživém rytíři, který přepadal s družinou kupecké vozy, ale po dobytí hradu byl popraven u ohromného balvanu nad řekou Malší, který měl na vrcholu prohlubeň. Začalo se mu tedy říkat „krvavá mísa“. Právě do této prohlubně byla ostatně vhozena rytířova hlava jako potrava dravým ptákům. Také tento rytíř po smrti obchází troskami hradu.

Témata článku

Doporučujeme