Šlo o fatální řetězení chyb?
Exploze ropné plošiny Deepwater Horizon 20. dubna 2010 byla začátkem ekologické katastrofy obřích rozměrů. Mexický záliv se během krátké doby stal dějištěm úniku až jednoho milionu tun surové ropy.
Plošina, uvedená do provozu v roce 2001, patřila mezi nejmodernější zařízení svého druhu. V roce 2009 se dokonce zapsala do historie – provedla tehdy nejhlubší podmořský vrt, když se dostala do hloubky 10 685 metrů, přičemž hladina moře byla 1 260 metrů nad vrtem. Zkušenosti posádce rozhodně nechyběly. Přesto se v dubnu 2010 stalo něco, co nikdo nepředpokládal.
Jak vrt funguje
Zpočátku šlo vše podle plánu. Vrtný systém pronikl mořským dnem a dostal se k ložisku ropy uloženému v hloubce přibližně 5 500 metrů pod hladinou. Takto hluboká ložiska bývají pod obrovským tlakem, proto se k jejich bezpečné těžbě používá speciální těžká kapalina. Ta vytváří nad ropou jakési „víko“ a zároveň chladí vrtný nástroj.
Kabel vrtné soustavy je veden plastovou rourou zvanou riser. Mezi ní a kabelem proudí těžká kapalina zpět na povrch a odnáší s sebou rozdrcený materiál. Bez tohoto nepřetržitého proplachování by se vrt rychle zablokoval.
Kde se stala chyba
Jakmile vrt dorazí k ložisku, je vrtný kabel nahrazen plnicím potrubím z oceli. Do prostoru mezi ním a riserem se pumpuje cement, který má vyplnit mezeru a vytlačit kapalinu. Na Deepwater Horizon ale cement zřejmě neztvrdl, jak měl. Tím se otevřela cesta pro zemní plyn, který je v ropě rovněž přítomen.
Plyn se mohl dostat až k povrchu nebo do prostoru s kapalinou. Za normálních okolností by takovou situaci řešilo protierupční zařízení BOP (Blow Out Preventer), obří uzávěr nad vrtem, který má pomocí hydrauliky vrt okamžitě utěsnit. Přestože testy ukazovaly, že BOP funguje bezchybně, při první vážné havárii selhal. Nebyl vybaven ani záložním nouzovým systémem. Výsledkem byla exploze a únik ropy do moře.
Je otázkou, zda lze podobným haváriím předejít
Havárie Deepwater Horizon ukázala, jak rychle se může běžná operace změnit v katastrofu, pokud se sejde několik technických i lidských selhání. Přes veškerý technologický pokrok zůstává otázkou, zda dokážeme ropnou těžbu v extrémních podmínkách někdy zcela zabezpečit.


