I kvalitní jídlo může škodit, pokud nenecháme naše trávení oddechnout. Na co si dát pozor

Kolikrát denně vlastně jíst?

Pokud začneme na internetu hledat rady, jak často jíst, narazíme na mnohdy zcela protichůdná doporučení. Někteří odborníci radí pět až šest jídel denně, jiní pouze dvě až tři. Držme se tedy průměru – tří hlavních jídel za den v případě potřeby doplněných o svačinku. Ostatně každý z nás by měl být schopen zjistit, jaký model mu vyhovuje. Někdo potřebuje jíst častěji, ale menší porce, jiný méně často a porce větší. Například lidé citliví na výkyvy cukru v krvi, bývají při příliš velkých odstupech mezi jídly unaveni, nesoustředění a podráždění.

Jídlo mezi jídly

Ať už tedy jíme třikrát či čtyřikrát denně, důležité je, abychom mezi těmito jídly již nic nejedli. V reálu se jedná o ono známé uzobávání. Dopoledne si před obědem vezmeme od kolegyně dvě čokoládky z bonboniéry, protože má svátek. Za hodinu přijde na řadu káva se smetanou a cukrem. Dvě hodiny po obědě sníme v rychlosti jablko, abychom měli vitamíny. V obchodě pak narazíme na ochutnávku výborných klobásek. A když si po večeři sedneme konečně v klidu k filmu, dáme si skleničku vína a tyčinky nebo pražené oříšky. Všechny tyto „drobnosti“ se ale počítají. Nejde však jen o kalorie navíc, které časem vykouknou na svět v podobě špíčků na nejméně vhodných místech našeho těla. Jde o mnohem více. Jedná se totiž o stav našeho trávicího systému, který je pro naše celkové zdraví klíčový.

 Trávení není otázkou chvilky

Na strávení přijaté potravy potřebuje naše tělo poměrně hodně času. Jen v žaludku se nám zdrží tzv. lehké potraviny (ovoce, vařená zelenina a ryby) přibližně dvě hodiny, zatímco tzv. těžká jídla (pečený bůček, smažené řízky, klobásky, hranolky s majonézou) klidně i přes sedm hodin. Tím celé trávení zdaleka nekončí. Natrávená potrava pokračuje dále do střev. Jestliže do těla neustále přihazujeme další potravu, náš trávicí systém jede pořád v pomyslném režimu „ON“, tedy zapnuto. Nemá čas na to, aby přepnul do režimu „OFF“, kdy ho nezatěžujeme dalším přílivem potravy, ale kdy se může začít obrazně řečeno čistit.

Jsem OFF, protože se čistím

Pokud dovolíme žaludku, aby se vyprázdnil, tedy natrávené jídlo posunul do tenkého střeva, budeme se cítit docela lehce a nebudeme mít ani hlad. Žaludek bude odpočívat a regenerovat. (Pokud nyní zatoužíme po nějaké dobrotě, pohání nás nikoli hlad, nýbrž pouze naše „nenažranost“.)  Přibližně do hodiny bude tento klidný stav vystřídán fází burácení. Ke slovu se přihlásí svalové stahy žaludku a tenkého střeva, které my známe jako kručení v břiše. Tyto kontrakce vytlačí ze žaludku a tenkého střeva nestrávené zbytky jídla do střeva tlustého. Nám jsou tyto projevy nepříjemné, zejména ve společnosti, ale jde o přirozenou a velmi důležitou fázi trávení.

Špatné konce, o kterých nemáme ani tušení

Pokud však budeme mezi hlavními jídly neustále něco konzumovat (patří zde i sladké džusy, kávy, kofoly), pak tento důležitý proces očisty narušíme. Každým jídlem opět aktivujeme fázi trávení „ON“ a pomyslná klidová fáze čištění „OFF“ se nedokončí. Připomeňte si, jak se cítíme po oslavách, kde jsme celý večer plácali páté přes deváté. Je nám těžko, jsme nafouklí a nepřejeme si nic jiného, než se zbavit svého vnitřního nákladu. Nutili jsme tělo potravu přijímat, ale nedali jsme mu prostor ji strávit a odpadu se zbavit. Pokud budeme náš trávicí systém takto často a dlouhodobě přetěžovat, může hrozit přemnožení nežádoucích mikroorganismů ve střevě a vznik zánětu. Zánětem poškozená sliznice není schopna udržet oddělený obsah střeva od krve, a vzniká obávaný syndrom zvýšené propustnosti střeva. Výsledkem pak může být narušení imunity, vznik alergií, autoimunitních onemocnění či jiných závažných problémů.

Témata článku

Doporučujeme