Luštění starých písem je někdy velkým dobrodružstvím

Zdálo se, že byl nalezen klíč k hieroglyfům

Voják ho nerozbil, ale nahlásil objev svému nadřízenému. Ten předal zprávu veliteli a služební cestou se pak informace dostala až k jednomu Napoleonovu generálovi, který byl znalcem Řecka, a který kámen blíže prozkoumal. Zjistil, že nápisy jsou vyryty ve třech jazycích, z nichž jeden je řečtina. Z textu vyrozuměl, že kněžstvo z Mennoferu velebí roku 196 př. Kr. Ptolemaia V. za vykonaná dobrodiní. Už toto bylo senzací, ale co ostatní nápisy? Kromě sloupce s 54 řadami řeckých písmen byl na kameni ještě další sloupec s 32 řadami démotického písma a poslední se 14 řadami hieroglyfů. Jednalo se ve všech třech případech o stejný text? Od počátku vycházeli badatelé z tohoto předpokladu. Zdálo se, že rozluštění tajemství hieroglyfů nestojí v cestě v podstatě žádné vážnější problémy. Nebyl snad nalezen klíč tím, že základem byl řecký text?

Tak snadné to však nebylo. Snažili se nejnadanější jedinci své doby, ale ani opakovaným srovnáváním textů nedosáhli žádných výsledků. Kromě toho se řídili údaji Horapollóna (400 n. l.), který sice zanechal podrobný popis nečitelného písma starých Egypťanů, ale mluvil vždy jen o „obrázkovém písmu“, zatímco se ukázalo, že tímto písmem kámen popsán nebyl.

Úspěch měl až Champollion

Teprve roku 1822 se F. J. Champollionovi podařilo identifikovat hieroglyfy jako znaky staroegyptského písma a rozluštit je. Současně dokázal, že se nejednalo o hláskové písmo v pravém slova smyslu, protože 24 znaků označovalo pouze souhlásky. Samohlásky bylo nutno při čtení doplňovat.

Tento objev znamenal přístup nejen k jednomu tajemnému písmu, ale i ke všem uzavřeným branám starého Egypta. Historie rozluštění hieroglyfů se mezitím stala klasickou a obecně známou. Existují ještě dnes na světě písma vyhlazených nebo vymřelých národů, kterým nerozumíme? S velkými problémy bylo rozluštěno staroperské klínové písmo a historie jeho rozluštění není o nic méně napínavá než u hieroglyfů. Stejně tak badatelé odhalili tajemství mezopotámského klínového písma a chetitských hieroglyfů. Německý archeolog Wolfgang Gockel dokonce dokázal rozluštit na Chrámu tří nápisů v mexickém Palenque obrázkové písmo Mayů.

Tajemství harappské kultury bylo také odkryto

Teprve poměrně nedávno se týmu finských vědců podařilo po čtyřletém úsilí s pomocí logiky a matematiky vyřešit velkou část záhad obrázkového písma harappské kultury. Tím se podařilo také trochu osvětlit tajemství jeho uživatelů. Bylo třeba systematicky prozkoumat dva tisíce záhadných nápisů a zaznamenat desetitisíce kombinací znaků. I když při tom nemálo pomáhal počítač, byly pro rozluštění rozhodující především dva „intuitivní závěry“, které bývají připisovány profesoru Aaltovi a jeho bratru. Zjistili, že navzdory všem předpokladům je písmo harappské kultury čistě logografické, to znamená, že každý symbol označuje celé slovo. Těchto symbolů je asi 300, k tomu přistupují pomocná znaménka v podobě pomlček nebo čar a kombinace znaků, které umožňují mnoho významů. I když je tím písmo v zásadě rozluštěno, zůstává dodnes mnoho nápisů tajemstvím.

Harappská kultura zaznamenala dobu svého největšího rozkvětu ve 3. tisíciletí př. Kr. v dnešním Paňdžábu. Doposud odkrytá sídliště se táhla v širokém oblouku okolo dolního a středního toku Indu, ale jejich hlubší a pravděpodobně také bohatší vrstvy stále ještě leží skryty pod spodními vodami údolí řeky. Obyvatelé, kteří pravděpodobně provozovali obchod a byli velmi bohatí, měli styky hlavně se starými Sumery a s helladsko-egejskou oblastí. Byli to zřejmě tvůrci dnešního hinduistického kastovního systému. Zjistit něco více o harappské kultuře nám umožnilo teprve právě rozluštění jejich písma.

Témata článku

Doporučujeme