Amazonie má své řeky smrti. Je v nich voda, které se domorodci bojí i dotknout

Zbytek expedice se už loučil se životem

Ještě před pár dny jich bylo dvaačtyřicet mužů. Americká expedice pronikala do nitra Amazonie s cílem mapovat neprobádané oblasti. Džungle si ale začala vybírat svou daň rychle a bez emocí. Tropické nemoci, útoky divokých zvířat, násilí domorodých kmenů. Nakonec zůstala sotva třetina. Vyčerpaní, dehydrovaní a na hraně šílenství se muži sunuli pralesem s jedinou myšlenkou: na vodu. Když mezi zvuky džungle zaslechli šumění, znělo to jako odpověď na modlitbu.

Řeka byla křišťálově čistá, studená a lákavá. Chuť byla zvláštní, nasládlá, s mléčnou pachutí – ale kdo by v takové chvíli přemýšlel? Žízeň byla silnější než pochybnosti. Muži pili dlouze a hltavě. Naplnili láhve a poprvé po dnech měli pocit, že přežijí.

Cítili energii, která klame

Večer necítili hlad a únava nepřicházela. Vysvětlovali si to po svém – možná narazili na pramen s neobvyklými vlastnostmi. Ostatně, podobné příběhy kolovaly mezi cestovateli už dávno. Ráno ještě vstali plni sil, ale pak se všechno zlomilo.

Nevolnost přišla náhle. Bolest žaludku, prudké migrény, křeče, které ohýbaly těla do nepřirozených poloh. Každý krok byl utrpením. Záchranný bod civilizace byl blízko, jak věděli. A přece nekonečně daleko. Po dlouhých šesti hodinách namáhavého pochodu se dostali konečně na dohled a doslech opěrného bodu.

Přežili, ale nevyhráli

První pomoc – okamžitý výplach žaludku a několik tablet – jim zachránila život. Stejně jako následný převoz do nemocnice v Bogotě. Lékaři ale brzy pochopili, že škody jsou hluboké. Trávicí systém byl nenávratně poškozen. Žádná další expedice, žádná fyzická zátěž, přísná dieta a doživotní omezení. Řeka je naštěstí nezabila. Ale vzala jim budoucnost…

Známe i jméno inkriminované řeky

Ona řeka se jmenuje Cachoon, což v překladu znamená „koželuh“. Domorodí Maokové se z ní nikdy nenapijí a vědí proč. Ve vodě vyčiňují kůže, namáčejí vlákna na střechy chýší – a drží si odstup. Na hladině plavou zakonzervované listy a hmyz, potažené okrovou patinou. Látky obsažené ve vodě dokážou uzavřít kožní póry natolik, že by se člověk po koupeli udusil. A napití se obvykle znamená smrt.

Američané přežili jen proto, že narazili na dolní tok řeky, kde smrtící síla vody už nebyla absolutní.

Můžeme narazit na dvojče zkázy

Cachoon není výjimkou, jen pár kilometrů odtud teče Iliminjhaia – řeka se stejným původem a podobnými účinky. Už několik metrů od jejího břehu neroste vegetace. Půda praská, kameny vypadají jako sklo a mezi nimi leží vybělené kosti zvířat.

Vědci dodnes přesně nevědí, proč jsou tyto řeky tak smrtící. Předpokládá se vysoká koncentrace určitých chemických látek ve skalách, z nichž voda vyvěrá.

V džungli se říká, že voda znamená přežití. Příběh americké expedice ale ukazuje, že to neplatí vždy. Někdy je největší hrozbou právě to, co vypadá nejčistěji.

Doporučujeme