Ozdravné pobyty pomáhají pacientům s roztroušenou sklerózou sdílet nejen své pocity

29. 10. 2025, 11:15

OSTRAVA – Roztroušená skleróza je zatím nevyléčitelné onemocnění, jehož projevy však může vhodná léčba významně ovlivnit. Důležitou součástí péče o pacienty jsou ve fakultní ostravské nemocnici i takzvané rekondiční pobyty, které jim pomáhají zlepšit fyzickou kondici, psychickou pohodu i kvalitu života. Jeden z nich se nedávno uskutečnil v hotelu Davidův mlýn na Vítkovsku. Součástí programu byla také skupinová terapie vedená psycholožkou Neurologické kliniky FN Ostrava Ladou Borovičkovou.

Mezi svými se cítí dobře

Rekondiční pobyty pravidelně pořádá Roska Ostrava, regionální organizace sdružující osoby s roztroušenou sklerózou. Účastníci jsou zároveň i pacienty vysoce specializovaného Centra pro diagnostiku a léčbu demyelinizačních onemocnění FN Ostrava. Během pětidenního programu se věnovali cvičení, skupinovým činnostem i aktivnímu odpočinku. „Kromě toho, že se nám zlepší fyzická kondice, tak tyto pobyty mají i další pozitiva. Na jednom místě se sejdou lidé se stejnou diagnózou, kteří se v tomto kolektivu cítí dobře. Každý z nás se s nemocí pere jinak a můžeme si tak předat své zkušenosti,“ řekla místopředsedkyně ostravské Rosky Vladimíra Fanfrlová, která se s roztroušenou sklerózou léčí už pětadvacet let a rekondice pravidelně organizuje.

ČTĚTE VÍCE: VIZUALIZACE: Takto bude vypadat prostor před ostravským nádražím! Slibuje přehlednost, i lepší orientaci pro cestující

Staňte se členy FB skupiny Život v Moravskoslezském kraji a žádná zpráva vám neunikne. Sledujte nás síti X , kde pro vás připravujeme plejádu pestrých zpráv.

Mohlo by vás zajímat

VIZUALIZACE: Takto bude vypadat prostor před ostravským nádražím! Slibuje přehlednost, i lepší orientaci pro cestující

V terapii se učí mluvit o svých pocitech, a vyhýbat se stereotypům

Jedno dopoledne patřilo skupinové terapii. „Největší přínos pro pacienty vnímám ve společném sdílení. Vždycky se snažím vytvořit bezpečný prostor. Cílem je, aby lidé otevírali sebe sama a mluvili o tom, co ve skutečnosti prožívají. Důležité je, aby se dokázali vzdát naučených klišé a obecných řečí a dokázali říct: Já to mám tak. Já to vnímám tak,“ popsala magistra Borovičková, která skupinové sezení vedla.

Terapie se kromě pacientů zúčastnili i jejich pečující. Společně sdíleli své zkušenosti, problémy i radosti, a odnesli si řadu poznatků využitelných v každodenním životě. „Vzali jsme si příklady z ostatních. Někdy se totiž problémům doma vyhýbáme, a když zjistíme, že ostatní je řeší taky, a někdy dokonce ještě větší než ty naše, tak potom se na své problémy budeme dívat jinak,“ svěřila se Erika Ožanová, která už dvacet let pečuje o svého nemocného manžela Pavla.