Zmizeli za války svým sousedům z očí, ale nebyli zapomenuti. Smutné osudy Přerovanů, kteří se stali obětí nacistické perzekuce, připomenou „kameny zmizelých“. Ty budou usazeny před domy, v nichž žili a které jsou dnes srovnány se zemí – dobové fotografie je ale živě připomínají. Domek na Žerotínově náměstí číslo 24, kde je dnes prodejna se sportovním zbožím, byl domovem matrikáře Židovské obce Oskara Arelyho a jeho rodiny. Adresa Wilsonova ulice číslo 12, kde dnes stojí Euro, pak patřila Oskarovu strýcovi Gabrielovi, který tu provozoval obchod krátkým a střižným zbožím. U obou adres budou ve středu 18. září v 17 a v 17.30 hodin položeny dlažební kostky s mosazným povrchem a vyrytými informacemi o zavražděných. Po slavnostním uložení celkem pěti „kamenů zmizelých“ se mohou lidé přesunout do bývalé synagogy, kde od 18 hodin začíná přednáška o židovském Přerově. Bude se na ní podávat košer víno a židovská pochoutka zvaná Hamanovy uši.
Úspěšný projekt participativního rozpočtu
Kameny zmizelých se dostanou na své místo díky iniciativě Přerovanky Marie Sehnálkové, která loni tento nápad představila v rámci participativního rozpočtu. Její projekt se lidem líbil a hlasovali pro něj – a díky tomu neupadnou v zapomnění jména přerovských občanů, kteří se stali obětí nacistické zlovůle.
Rodina Oskara Arelyho
Jako první se bude 18. září vzpomínat na rodinu Oskara Arelyho, který se narodil 9. června 1882 v Přerově. Byl zaměstnán na dráze a do výslužby odcházel z pozice podúředníka dráhy. Byl také tajemníkem a matrikářem Židovské obce. Dům na Žerotínově náměstí 24 obýval se svou dcerou Pavlou a manželkou Otýlií, která zemřela v roce 1932. Gestapo si pro Oskara Arelyho přišlo 7. března roku 1941, poté byl vězněn v Olomouci a v Brně, nakonec byl v rámci prvního transportu československých zajatců převezen pod číslem 17049 do polské Osvětimi. A právě tam ho 14. června 1941 zavraždili – zřejmě zastřelením. „Nacisté poté poslali rodině oznámení o jeho smrti, kterou maskovali mozkovou mrtvicí. Spolu s lejstrem přišla na adresu rodiny i papírová krabice s popelem. Ta byla uložena na přerovském židovském hřbitově v hrobě, kde je pochována i Oskarova manželka Otýlie. Dcera Pavla válku přežila, vdala se a měla dvě dcery – Evu a Ivu. Obě dosud žijí v Jindřichově Hradci,“ vzpomněl osud rodiny Václav Havlík, který se o židovskou tématiku zajímá a založil letos spolek Židovský Přerov, který má udržovat v paměti vzpomínky na „zmizelé“.
A mezi ně patří i Oskarův strýc Gabriel, který se narodil 1. října 1867 v Kojetíně a s manželkou Hanou měli několik synů a dcer. Za nacistické okupace žil s dcerami Hildou a Gretou na dnešní adrese Wilsonova 12, kde vedl obchod krátkým a střižným zbožím. Byl také členem předsednictva pohřebního bratrstva Chevra kadiša, které obstarává rituální a organizační záležitosti spojené s umíráním a pohřbem členů Židovské obce. Gabriel s manželkou Hanou a oběma dcerami byli nuceni svůj dům opustit v roce 1942. Transportem byli odvlečeni do Terezína, kam dorazili 26. června. Ani jeden z těchto čtyř členů rodiny válku nepřežil. „Hana zemřela za nejasných okolností v Terezíně 21. října 1942 ve věku 77 let. Přesná data úmrtí ostatních neznáme, víme jen data jejich transportů. Pětasedmdesátiletý Gabriel byl deportován 26. října 1942 do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, jeho šestatřicetiletá dcera Greta byla deportována 14. července 1942 do vyhlazovacího tábora v Malém Trostinci na území dnešního Běloruska, na stejné místo byla převezena i její dvaačtyřicetiletá sestra Hilda,“ vzpomněla na smutné osudy přerovských židů Marie Sehnálková.
Pětadvacet kamenů zmizelých
V rámci participativního rozpočtu bude v Přerově uloženo celkem pětadvacet kamenů zmizelých – čtrnáct bude věnováno židovským obětem, jedenáct odbojářům. Na další zmizelé se bude vzpomínat s uložením kamenů 28. října, poslední část jmen by měla být uložena do země příští rok v květnu. Pozůstalí po obětech iniciativu i podporu města vítají. Pravnučka Oskara Arelyho Hana Nosková řekla: „Moc si toho vážím. Podle mě je velmi důležité, aby se připomínaly osudy lidí, kteří byli pevnou součástí našich měst, naší společnosti – a pak najednou zmizeli a nezůstaly po nich žádné stopy. Jsme moc rádi, že Oskar a jeho strýček Gabriel s rodinou budou mezi prvními, komu budou kameny v Přerově položeny.“
