Jak gorila zachránila lidské dítě

Binti Jua

Nelze zapomenout na to, jak gorilí samice Binti Jua v roce 1996 zachránila tříletého chlapce. Dítě se v zoologické zahradě v Brookfieldu v americkém státě Illinois střemhlav zřítilo do pět metrů hlubokého příkopu, který ohraničoval volný výběh místních lidoopů. Binti Jua (Dcera slunečního svitu) okamžitě sešplhala k bezvládnému chlapci. Na svém hřbetě přitom nesla vlastní sedmnáctiměsíční dcerku Koollu. Uchopila těžce zraněné dítě a donesla je ke vchodu do opičího pavilonu. Když se zbývajících šest goril chtělo k chlapci přiblížit, postavila se na jeho obranu. Hlídači kloučka převzali a postarali se o jeho převoz do nemocnice. Za několik týdnů došlo ke shledání, když uzdravený mladý návštěvník zahrady přišel navštívit svou zachránkyni a poděkovat jí.

Tato záchranná akce osmileté gorilí dámy vyvolala celosvětovou odezvu. Neexistovala žádná místní televizní stanice, která by neodvysílala amatérsky pořízený film o zázračné záchraně lidského dítěte opičí matkou. Mezinárodní časopisy informovaly o tomto případu na titulních stránkách.

Ohlas

Zoologická zahrada v Brookfieldu byla doslova zaplavena dopisy a dárky pro Binti Juu. Podle vědců je ale udivující spíše reakce lidí než chování gorilí samice. V desítkách knížek a filmů byly gorily zobrazeny jako inteligentní, sociální a v zásadě mírumilovní tvorové.

Jeden odborník na chování zvířat prohlásil, že to, co Binti Jua udělala, bylo prostě řádné rodičovské chování, které je ve společenství goril běžné. Skutečnost, že ochraňovala chlapce před jinými opicemi, není nijak překvapující.

Gorila, která díky svému záchranářskému počinu získala světový věhlas, byla známa svou láskou k dětem ještě před záchranou chlapce. Rodina goril v této zoologické zahradě žije podle pevného denního řádu: dopoledne se věnuje svým přírůstkům, potom následuje zábava – gorily si hrají na schovávanou i na honěnou. Pozorovatelé zjistili, že tato skupina lidoopů disponuje slovní zásobou, tvořenou přibližně šesti sty zvuky.

Paviáni

Proč zvířata pomáhají lidem v nouzi? Na jaře 1994 odešla sedmiletá Gaudencia Lopezová z vesnice Yuriba na řece Ocoso v Ekvádoru. Chtěla jako vždy v džungli sbírat kořínky. Zabloudila ale a dlouhých osm týdnů o ní nikdo neslyšel. Rodiče ji už oplakali, když tu ji jeden lovec přivedl nazpět do osady.

Dívka vyprávěla téměř neuvěřitelný příběh. Zabloudila a únavou usnula, ale ráno se vzbudila, protože nad ní s ohlušujícím hlukem řádili paviáni. Házeli jí banány a chránili ji liánami. Měla hroznou žízeň a opice ji dovedly k malému potůčku. Pak jí zase dávaly ořechy a banány. V noci u ní bděly a chránily ji před šelmami. Dívka se nakonec s opicemi dostala až k místu, kde na ni narazil lovec.

Zvířecí zachránci

Legendami se už staly i četné příběhy o pomáhajících delfínech, velrybách, kočkách či psech. Opakovaně dostávají lidi ze situací, v nichž je bezprostředně ohrožen život. Na italském pobřeží byly stovky novofundlanďanů, bernardýnů a labradorů vycvičeny na záchranné plavce. Dokážou za sebou odtáhnout dospělé lidi i proti silnému proudu.

Speciálně vycvičení psi zase vycítí svým jemným čichem bezmocné oběti pod lavinami nebo troskami sesutých staveb.

My všichni jsme rovnoprávnými živými tvory, součástí jedné biosféry, v níž se všechny prvky vzájemně ovlivňují. Zabránit zničení této dokonalé sítě je možné pouze proměnou lidského myšlení a jednání.

Témata článku