Byl jedním z největších židovských učenců své doby. Přesto si ho pamatujeme hlavně jako tvůrce Golema

V českých zemích nalezl útočiště

V 16. století panoval v českých zemích náboženský mír, který byl v tehdejší Evropě spíše výjimkou. Pronásledovaní pro svou víru zde nacházeli bezpečné zázemí a Praha se postupně stala největším židovským městem Evropy. Právě sem přišel i vynikající učenec rabbi Jehuda Löw.

Narodil se patrně kolem roku 1520, snad v německém Wormsu, do rodiny významného rabína. Studoval v Poznani i v Praze a v letech 1553–1573 působil jako zemský rabín a správce židovských škol na Moravě se sídlem v Mikulově.

Budoval vzdělanost a autoritu

Po návratu do Prahy založil roku 1582 vlastní talmudskou školu – bet hamidraš. Vyučoval zde židovské náboženské i právní předpisy a brzy si získal mimořádnou autoritu mezi souvěrci. Jeho zbožnost, učenost i osobní charisma mu zajistily nejvyšší úctu. V letech 1592–1595 působil jako polský zemský rabín v Poznani, po návratu do Prahy se stal vrchním zemským rabínem Českého království.

Rabbi Löw se věnoval teologii, právu i pedagogice a na svou dobu zastával překvapivě pokrokové názory. Požadoval, aby vzdělání bylo dostupné všem dětem, a snažil se oprostit výuku od strnulé středověké scholastiky. Zajímal se také o přírodní vědy – matematiku a astronomii – a v Praze vydal celkem sedmnáct naučných spisů, z nichž se do dnešních dnů dochovalo devět. Patřil k intelektuální elitě své doby a stýkal se s učenci císařského dvora.

Podařilo se mu získat ochranu a vliv

Rabbi Löw byl osobním přítelem astronoma Tychona de Brahe a díky těmto kontaktům se seznámil i s císařem Rudolfem II. Podařilo se mu získat panovníkovu ochranu pro pražské Židy – a po dobu jeho působení skutečně nedošlo v Praze ani k jedinému protižidovskému pogromu.

Císařova přízeň byla ovšem podpořena i financemi. Löwův současník, bankéř Mordechaj Maisel, významně přispíval například na válku proti Turkům. Židovské město v té době rozkvétalo – vznikaly nové domy, synagogy i knihtiskárny a Praha se stala centrem hebrejské vzdělanosti ve střední Evropě.

Už za svého života se rabbi Löw těšil téměř nábožné úctě. Současníci mu říkali Maharal mi Prag – Velký Mistr pražský. Jako mnozí renesanční učenci se zajímal i o okultní vědy, astrologii a především kabalu – mystickou nauku o podstatě stvoření.

Právě zde se rodí legenda, která ho proslavila víc než všechny jeho skutečné činy.

Uměl snad oživit hmotu?

Podle pověsti objevil v kabalistických spisech návod, jak oživit mrtvou hmotu. Z hlíny vytvořil mohutnou postavu a do jejích úst vložil pergamen s posvátným Božím jménem – šém. Hliněný kolos ožil a stal se Golemem, silným a poslušným služebníkem svého pána.

Jediným pravidlem bylo, že každý pátek večer musel rabbi šém vyjmout a dopřát Golemovi sobotní klid. Když však jednou zapomněl, Golem se proměnil v nezvladatelné monstrum a začal ničit vše kolem sebe. Rabbi Löw mu nakonec s nasazením vlastního života šém vyrval z úst a hliněného obra ukryl, aby navěky odpočíval.

S největší pravděpodobností jde ale pouze o legendu. Rabbi Löw s Golemem neměl nic společného, a když roku 1609 v Praze umíral jako vážený učenec, netušil, že z něj budoucí generace učiní tvůrce „hliněného robota“.

Příběh se naplno rozvinul až v 19. století a jeho nejslavnější literární podobu mu vtiskl spisovatel Gustav Meyrink.

Rabbi Jehuda Löw dnes klidně odpočívá na pražském židovském hřbitově a jeho náhrobek navštěvují tisíce lidí. Ne kvůli jeho knihám, reformám či odvaze chránit svou komunitu – ale kvůli legendě, která se ukázala být mnohem silnější než skutečný život.

Doporučujeme