Caravaggio – geniální malíř, ale také bouřlivák, který smrtelně zranil kolegu

Mládí

Narodil se 28. září 1571 nedaleko městečka Bergamo. Otcem byl dobře situovaný stavitel, který dostával dokonce zakázky od vévodského dvora. Caravaggio v necelých třinácti letech nastoupil do učení k malíři Simeonovi Peterzanovi. Ale jeho kariéra začala později v Římě, kam se odstěhoval roku 1590 (či 1591). Zpočátku neměl možnost prezentovat se vlastními díly, ač to byla díla pozoruhodná. Byl jedním ze zástupu mladých umělců snažících se vyniknout. A prosadit se natolik, aby se dokázali uživit.

Bouřlivák

Je nutno říci, že nejprve neměl Caravaggio ani na jídlo. A měl prudší povahu, nadělal si tak spoustu nepřátel tím, že kritizoval práce svých kolegů a nikoho nešetřil. Ostatně nerespektoval ani tehdy uznávané mistry. Ale přesto – překvapivě našel své vlivné mecenáše z řad vysokých církevních hodnostářů i šlechty, a tak na konci 90. let mu byly zajištěny reprezentativní zakázky v Římě.

Našel svůj styl

Ani v uměleckých kruzích v Římě jej nebylo možné nadále ignorovat. Byl to rebel, který kladl větší důraz na barvu než na linii. K raným námětům jeho děl patřily hlavně scény z každodenního života a znázorňoval lidi bez idealizace, tedy tehdy běžné praxe. Uběhlo několik let, a Caravaggio našel svůj styl, který ho proslavil i za hranicemi města. Stal se pro jeho dílo určujícím.

Dále pracoval s kontrasty světla a stínu a tématy byly dějiny křesťanství. V letech 1599 – 1602 namaloval pro kapli kardinála Contarelliho v kostele San Luigi dei Francesi tři velká plátna, na nichž dokázal sílu svého umění. Zhruba v té době vznikly také obrazy Ukřižování sv. Petra a Obrácení sv. Pavla pro kapli Tiberia Cerasiho v kostele Santa Maria del Popolo.

Život vedl nadále bouřlivý. Zůstal pijanem, sukničkářem a také ovšem rváčem, který se nevyhýbal konfliktům. Je příznačné, že zprávy o jeho osobnosti najdeme převážně v dobových soudních záznamech, které mu připisují nactiutrhání a bitky.

Smrt soupeře

V květnu roku 1602 ale došlo k tragické události. Při míčové hře, která vyvolala rvačku mezi hráči, Caravaggio smrtelně zranil mladého malíře Ranuccia Tommasoniho. Než by šel do vězení, rozhodl se uprchnout z Říma. Přes Neapol se dostal až na Maltu. Je pravdou, že zde si na nějaký čas získal přízeň velmistra johanitů (maltézských rytířů) Alofa de Wignacourd a kupodivu se stal i laickým příslušníkem řádu.

Ale jak již bylo předesláno, měl mírně řečeno neklidnou povahu, takže se po čase tak těžce dotkl cti jednoho řádového rytíře, že skončil ve vězení v La Valettě. Podařilo se mu uprchnout na Sicílii, ale snil o Římě.

Smrt

Doslechl se, že někteří lidé z vysokých kruhů se zasazují o to, aby byl omilostněn, vrátil se tedy na podzim roku 1609 do Neapole. Opět se ovšem zapletl do rvačky. Tentokráte to byl on, kdo jen tak tak vyvázl, a trvalo několik měsíců, než se uzdravil. Měl naději, že konečně získá vytoužené odpuštění od papeže. V červenci 1610 nastoupil na loď a odplul do Porto Ercole.  Tam jej na krátkou dobu uvěznili. Byl bez peněz a uvědomme si, že již čtyři roky byl psancem na útěku. Běsnil tak, že jej zachvátila jakási horečka, jeho životní pouť pak skončila o tři dny později, 18. července 1910. O jeho posledních dnech však nevíme nic zcela jistě.

Krutou ironií osudu bylo, že listina potvrzující jeho omilostnění dorazila do Porto Ercole krátce po jeho smrti.

Témata článku

Doporučujeme