Gepard: Celé tělo této šelmy je stvořeno pro rychlost

Vybere si jedinou

Když stádo zneklidní, gepard nehybně strne. Potřebuje celou čtvrthodinu, aby překonal vzdálenost pouhých 25 metrů. Když se dostane ke kořisti tak blízko, že si ji může důkladně prohlédnout, vybere si jednu z gazel, i když to z jeho chování nepoznáme. Tu pak napadne.

Stačí zašustění či pohyb trávy, které nemohl způsobit vítr, záblesk černé skvrny na žlutohnědém kožichu. Gazely už na nic dalšího nečekají a dají se na útěk. Pro tu, kterou si gepard vybral, však přišlo varování pozdě. Gepard ji okamžitě dostihne.

Rychlost a taktika lovu

Všichni velcí savci žijící na afrických savanách dokáží vyvinout značnou rychlost. I nosorožec a slon, nejpomalejší z nich, mohou běžet rychlostí až 40 km za hodinu, je-li to zapotřebí. Vrcholná rychlost zebry je kolem 65 km za hodinu a gazela dosáhne dokonce 80 km za hodinu. Otevřená krajina poskytuje šelmám málo možností, jak se nepozorovaně připlížit ke kořisti tak blízko, že stačí krátce vyrazit, skočit a srazit ji. Tady vyhrávají rychlejší. Lovci ze savan musí dokázat uštvat zvířata, ke kterým se nemohou příliš přiblížit. Lvi sice loví ve skupinách a samci nadhánějí kořist lvicím číhajícím v záloze, hyeny štvou ve smečkách, ale i pro ně úspěch lovu závisí buď na taktice (u lvů), či vytrvalosti (u hyen) nebo čistě na rychlosti. Gepard tak spoléhá pouze na rychlost – žádný suchozemský savec není rychlejší. Běží rychlostí až 112 kilometrů za hodinu, a co víc, dokáže ji vyvinout za necelé dvě vteřiny!

Stvořen pro rychlost

Celé tělo geparda je stvořeno pro rychlost. Šelma v dospělosti měří od čenichu až po špičku ocasu 220 cm a váží až 60 kg. Dlouhé nohy a dlouhý hřbet, který ohne do vysokého oblouku, jí dávají nesmírně dlouhý krok. Vyklenutí hřbetu, předsunutí zadních nohou co nejvíc vpřed a následný prudký odraz spojený s narovnáním hřbetu umožňuje gepardovi pohybovat se sérií dlouhých skoků.

Svou vysokou rychlost však neudrží dlouho. Je to obrovský výdej energie, který vyžaduje velké množství kyslíku, a po pětisetmetrovém sprintu na kyslíkový dluh si musí gepard odpočinout. I po zabití kořisti potřebuje několik minut na zotavení, než se může pustit do žrádla.

I samo zabíjení je pro geparda namáhavé, protože tato šelma používá jinou techniku než ostatní kočky. Ty spoléhají na jediné kousnutí do šíje, kterým přeruší míchu a okamžitě zabíjejí. Gepard se spíše jako pes vrhá kořisti na hrdlo a udusí ji. Musí tedy zakousnutí udržet 7 až 8 minut.

Hlavní potrava

Gepardi loví nejraději gazely. Loví je samotářsky nebo za pomoci mláďat v malých rodinných skupinách (mláďata zůstávají se svou matkou až 16 měsíců). Gazely tvoří až 90 procent potravy geparda, pravděpodobně proto, že jejich velikost nejlépe vyhovuje taktice jeho útoku. Gepard štve gazelu tak dlouho, až se k ní dostane natolik blízko, že ji může srazit tlapou. Postaví-li se gazela či jiná kořist znovu na nohy, sráží je gepard tak dlouho, až se mu povede zakousnout se jí do hrdla.

Gepard se liší od ostatních kočkovitých šelem mnoha vlastnostmi, z nichž nejnápadnější je neschopnost zatáhnout drápy. Gepard se dá také snadno ochočit a po staletí ho lidé užívali k lovu.

Témata článku

Doporučujeme