Nosily se dlouhé vlasy, ale existoval i obřad postřižin
Na románských iluminacích z 11. a 12. století je vidět muže s delšími vlasy, někdy nakadeřenými, protože jak nosili dlouhé vlasy Germáni, tak tuto módu převzali Frankové.
U nás a zřejmě i jinde existoval obřad postřižin, jehož se účastnili chlapci zhruba ve věku kolem šesti let, kteří byli ostříháni v chrámu. Stejně tak se ostříhání museli podrobit kněží, kterým byla na temeni hlavy vystříhána či vyholena tonzura.
U žen věnovaly větší péči vlasům spíše svobodné dívky – vdané ženy si upravovaly vlasy jen jednoduše, protože je nosily často i doma pod rouškou. Svobodné dívky si tak své dlouhé vlasy splétaly do copů, jakážto móda se ovšem udržela vlastně i v následujících staletích.
Postupem doby se fintili i muži
Ve 13. století se začal klást důraz na mužskou módu, a tak si kupříkladu rytíři či trubadúři vlasy nejen kadeřili, ale i barvili a zdobili stužkami. Také se objevil nový účel – stupňovitě sestříhané vlasy tak, že se vytvořily i čtyři kaskády, kdy vždy horní vrstva překrývala o kousek spodní. Pravdou ale je, že ve 13. století existoval i krátký sestřih mužských vlasů. Až na výjimky nenosily ženy krátký účes, ve středověku se ostříháním trestaly hlavně nevěstky.
Ve 14. století získal na oblibě „pážecí“ účes pro muže, tedy účes z krátkých vlasů, a ten se udržel až do baroka. Nebyl však rozšířen úplně, část rytířů si nadále nechávala vlasy dlouhé. U žen došlo k tomu, že vdané ženy pod zavinutím nechávaly vykukovat nakadeřené vlasy, rozšířil se i u nás nový vysoký účes ze spletených copů, ten však nosívaly urozené dámy, měšťankám byl zakázán.
Husité se stříhali nakrátko a nekadeřili se, a to jak muži, tak ženy.
V renesanci byly módní hodně světlé vlasy
Renesance s sebou přinesla novou módu. V Itálii muži nosili krátké účesy, mírně přes uši a sčesané do čela, na konci je však kadeřili nebo stáčeli do ruliček. Tato úprava vlasů byla celkem náročná.
V Německu se za renesance mužský účes vyznačoval strohostí, říkalo se mu Kolbe (pačesy) – byl to rovný zástřih, který lemoval obličej – nad čelem byla ostře zastřihnutá ofina a vlasy končily těsně pod ušima. V polovině 16. století už pak nezakrývaly ani uši. „Pačesy“ se objevují i u nás, i když nedosáhly takové oblíbenosti. I v renesanci zde nosili muži tradiční dlouhé nakadeřené vlasy, i když už to jinde vyšlo z módy.
Co se týče ženských renesančních účesů, vrcholem módy v Itálii byly plavé vlasy a dámy věnovaly mnoho úsilí tomu, aby jich docílily. Účes pak měl dvě podoby. Buď to byl uzel na temeni hlavy – to ve 14. století, koncem 15. století si ženy nechaly vlasy splývat v bohatých kadeřích a pletencích na záda. Volně rozpuštěné vlasy se u nás objevují v 16. století, i když většina vdaných žen stále nosila hlavy zavinuté.
Úpravu a účesy pak zcela změnilo baroko.
