Když se historie psala u stolu: Obří žrout Ludvík XIV., skromnější Napoleon a obézní Jindřich VIII.

Ludvík XIV. se nacpával do bezvědomí

Ludvík XIV., „zástupce boží na zemi“, proslul obrovským apetitem. Zaměstnával padesát kuchařů a historky o jeho žravosti se šířily celou Evropou. Jeho švagrová, vévodkyně z Orleánsu, popsala, že bývalo běžné vidět krále u oběda, kde spořádal čtyři talíře polévky, bažanta, koroptev, salát, skopové s česnekem, šunku, podnos pečiva, ovoce, pudink i želé.

Když mu lékaři nařídili dietu, „uskromnil se“ jen na polévku, tři pečená kuřata, talíř zákusků a mísu ovoce. V postní dny dokázal s ukřivděním sníst jednoho kapra, sto raků, sto ústřic, tři okouny, jednoho pstruha a půl lososa.

Král jedl zásadně sám, jen výjimečně s rodinou. Poddaní mohli kolem něj procházet a „okukovat“ ho při jídle, ale zastavit se nesměli.

Ludvík proměnil jídlo v diplomacii

Právě od Ludvíka se datuje francouzská tradice tzv. gastronomické diplomacie – dohody u stolu. Při hostině na pařížské radnici roku 1687 se podávalo 22 velkých a 64 malých polévek, 21 druhů hlavních jídel, 44 pečínek, 63 dalších chodů, 36 salátů a 12 omáček. Nad porcovaným krocanem se pak vyjednávaly zásadní politické otázky.

Přesto Ludvík trpěl špatným chrupem a ve stáří zvládal jen holubí polévku a tři kuřátka. Šampaňské mu zakázali, burgundské povolili. Jak se mohl dožít 77 let, zůstává dodnes záhadou.

Napoleon odbýval jídlo během pár minut

Opakem Ludvíka byl Napoleon. Pocházel z chudé korsické šlechty a nikdy si nepotrpěl na lahůdky. Spal málo, jedl rychle – obvykle do deseti minut. Nejraději měl kotlety, skopové s fazolemi, husté polévky a obyčejná jídla jako prejt nebo těstoviny vařené ve vodě. Vínem neplýtval – ředil ho vodou.

Jindřich VIII. se utopil v mase a alkoholu

Naopak anglický král Jindřich VIII. byl přímo symbolem obžerství. Podle dobových záznamů se skládal z hovězího, zvěřiny a alkoholu. Patřil k nejtlustším vládcům své doby a jeho těžká strava vedla k paradoxní podvýživě.

Odmítal čerstvou zeleninu i ovoce, takže trpěl nedostatkem vitamínů. To mohlo způsobovat jeho podráždění i výbuchy zloby. Možná částečně i kvůli tomu (i když ponejvíce kvůli Anně Boleynové) se nakonec pustil do sporu s papežem o svůj sňatek s Kateřinou Aragonskou – krok, který změnil dějiny anglické církve.

Žaludek měnil dějiny

Z toho plyne, že i tak zdánlivě „soukromá“ věc, jako je jídelníček panovníků, mohla ovlivnit směřování celých zemí. Kdyby Jindřich jedl zdravěji, možná by se západní svět vyvíjel jinak. Jenže – v historii žádné „kdyby“ neexistuje, že.

 

Témata článku